Druhová ochrana

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“) stanoví kromě obecné ochrany všech druhů rostlin a živočichů, včetně ochrany volně žijících ptáků, ještě zvláštní, přísnější ochranu druhů, které jsou v našich podmínkách ohrožené či vzácné, vědecky nebo kulturně významné.

Tyto zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů se dle stupně jejich ohrožení člení dle § 48 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. do tří kategorií (kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené) a jejich seznam je uveden ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. (příloha II a III), v platném znění.

Zákon č. 114/1992 Sb. stanoví tzv. základní podmínky ochrany těchto druhů (§ 49 odst. 1 a 50 odst. 1 a 2 jmenovaného zákona). Chráněn je každý jedinec zvláště chráněného druhu ve všech svých vývojových stádiích a jeho biotop. Je mimo jiné zakázáno sbírat, trhat, poškozovat, ničit, držet, pěstovat či prodávat zvláště chráněné druhy rostlin a je zakázáno zejména chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat zvláště chráněné druhy živočichů.

Výjimky ze základních ochranných podmínek

Ze zákazů uvedených v základních ochranných podmínkách zvláště chráněných druhů může orgán ochrany přírody povolit výjimku dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Výjimka může být povolena na základě žádosti toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody. V pochybnostech o škodlivosti zamýšleného zásahu lze požádat o poskytnutí předběžné informace podle správního řádu. 

U zvláště chráněných druhů, které jsou předmětem ochrany podle evropského práva, lze takovou výjimku povolit pouze tehdy, pokud je dán některý z důvodů stanovený zákonem (§ 56 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., viz níže), neexistuje-li jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska jeho ochrany. S tím se musí žadatel v odůvodnění své žádosti náležitě vypořádat a prokázat tak, že v daném případě jiné řešení skutečně neexistuje a že povolovaná činnost negativně neovlivní příznivý stav druhu.

V uvedených směrech pak Agentura rozhodne v rámci správní úvahy, zda je zde dán zákonný důvod pro povolení výjimky.

Důvodem pro povolení výjimky dle § 56 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb může být:

1. ochrana volně žijícího živočicha a planě rostoucí rostliny a ochrana jejich stanovišť,
2. prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích apod.
3. ochrana veřejného zdraví či veřejné bezpečnosti nebo jiný naléhavý důvod převažujícího veřejného zájmu
4. výzkum a vzdělávání či opětovné osídlení určitého území populací druhu nebo opětovné vysazení v původním areálu druhu
5. u zvláště chráněných druhů ptáků lze výjimku povolit pro odchyt, držení nebo jiné využívání ptáků v malém množství.

Náležitosti žádosti

Z žádosti musí být patrné, které věci se týká a co navrhuje (obecné náležitosti žádosti jsou uvedeny v § 45 odst. 1, resp. v § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. V žádosti žadatel uvede označení druhu, který je předmětem žádosti, určí počet jedinců, pro které se výjimka požaduje, uvede zakázanou činnost, pro kterou požaduje povolení výjimky a místně specifikuje svůj požadavek. Žádost musí být dále náležitě odůvodněna. Vzhledem k tomu, že povolením výjimky se povolují činnosti jinak zákonem zakázané, leží důkazní břemeno na žadateli o výjimku. V odůvodnění žádosti proto musí prokázat, že v daném případě existuje jiný veřejný zájem, který převažuje nad konkrétním zájmem ochrany přírody, anebo že povolená výjimka je v zájmu ochrany přírody.

V žádosti musí žadatel uvést své identifikační údaje a označit správní orgán, jemuž je žádost určena. Na území CHKO (mimo území CHKO Šumava a CHKO Labské pískovce), nejde-li o vojenské újezdy, a na území NPR a NPP a jejich ochranných pásem, nejde-li o vojenské újezdy nebo o území národních parků a jejich ochranných pásem, je příslušným orgánem ochrany přírody Agentura, resp. její příslušné regionální pracoviště dle vnitřních předpisů.