Pastva

Pastva

Stepní travinná a křovinná společenstva jsou přirozenou součástí krajiny Českého středohoří, hlavně jeho lounské části. Stejně tak, jako jinde, i zde však často vznikala nebo byla udržována přispěním člověka a bez jeho zásahů pozvolna mizí. Už v době před příchodem člověka byl vzájemný poměr lesa a bezlesí ovlivňován velkými stádovými býložravci. Člověk pak k udržování bezlesí přispíval sečí nebo pastvou hospodářských zvířat. Pastva je vůbec nejstarším typem obhospodařování travních porostů.

a mimo jiné má také krajinotvorný význam. Díky charakteristickému zemědělskému hospodaření a chovu hospodářských zvířat (nejenom ovcí, ale také koz a hovězího dobytka) vznikla krajina Lounského středohoří, typická svým rázem a bohatostí přírody.

Řada rostlinných druhů, dnes již chráněných zákonem, se v minulosti vyskytovala naprosto běžně na loukách, které byly obdělávány tradičním intenzivním způsobem, ke kterému chov ovcí, koz i skotu neodmyslitelně patřil. Na suchých teplomilných trávnících, využívaných po generace pouze intenzivní pastvou, se vytvořil typ vegetace snášející okus a sešlapávání zvířaty. Ovce a kozy, na rozdíl od skotu, vytvářejí svými končetinami optimální tlak na zapojený drn, citlivě ho tak rozrušují a dělají prostor pro vyklíčení a růst semen mnoha druhů vzácných rostlin. Kozy navíc velmi intenzivně spásají i listy náletových dřevin, které se jinak za léta neobhospodařování na okrajích pastvin silně rozrůstají.

Louky a pastviny s výskytem chráněných rostlin byly v posledních letech udržovány v kulturním stavu pouze kosením a dobytek se na tyto lokality prakticky nedostal. Při kosení a sklizni sena jsou z lokality stále odebírány živiny. Při pastvě zůstává většina živin prostřednictvím trusu na stanovišti a je dále přístupná pro rostliny. Také z tohoto důvodu je dnes již pohled na údržbu lučních porostů výrazně pozměněn.

Pro oblast Lounského středohoří je vyhovující postupné vypásání ploch na kopcích i pod nimi, a to vícehlavými stády čítajícími do 300 kusů (počet závisí na velikosti lokality) a ovčákem a ovčáckými psy. Nejedná se tedy o pastvu v ohradnících, ale pastvu ve volném prostranství. V jarních měsících je ideální pást smíšená stáda ovcí a koz na vrcholcích a stráních kopců a koncem června, kdy vegetace na kopcích v podstatě uschne, přehnat stáda na louky pod kopci, kde je větší půdní vlhkost i jiná druhová skladba travních společenstev a bohatší tráva vystačí i na seno pro krmení v zimních měsících.

Pastva je tedy významným způsobem managementu maloplošných lokalit s travinnými společenstvy. Její typ musí samozřejmě být dobře zvolen, úživnosti pastvin musí být přizpůsobena velikost stáda. Pastva je nejlepší způsob k udržování bezlesí, který obohacuje nejen danou lokalitu, ale také všechny, kteří se do kontaktu se stádem dostanou.