Odkřoviňování

Odstraňování nežádoucího náletu křovin (odkřoviňování)

Na místech, kde je stepní porost dlouhodobě ponechán bez jakéhokoliv zásahu, dojde vlivem sukcese k rozšíření nejprve vyšších trav a posléze i křovin a dřevin. Výrazně se tak sníží biodiverzita. Aby bylo možné navázat na tradiční hospodaření v krajině, je nejprve potřeba odstranit nežádoucí nálet. Nejefektivnější je vytrhávání křovin i s jejich kořeny, což je však velice pracné, a proto se častěji přechází ke kácení dřevin těsně nad zemí a následné zavedení pastvy smíšeného stáda ovcí a koz, protože právě kozy jsou schopné zmlazující výhonky křovin a dřevin okusovat.

Ve slovnících pod pojmem sukcese najdeme většinou tyto výrazy: následnictví, nástupnictví, přejímání. V biologickém (ekologickém) slovníku je sukcese vysvětlena jako změny ve společenstvu, které prochází postupným vývojem od tzv. pionýrských společenstev až do závěrečného vývojového stupně, kterým je klimaxové stádium – nejstabilnější společenstvo. To se vyznačuje velkou druhovou pestrostí, složitými potravními řetězci a velkou odolností vůči rušivým vlivům.

Jednoduchým příkladem sukcese je zarůstání neudržované louky dřevinami, postupné osídlování opuštěných důlních hald rostlinami a živočichy po ukončení důlní činnosti nebo třeba zarůstání vypuštěného rybníka. Modelovým příkladem sukcese – postupného zarůstání, mohou být právě suché trávníky Lounského středohoří, kde historicky probíhala pastva ovcí, koz i skotu a kopce byly holé (vypasené). V devadesátých letech dvacátého století nastává konec intenzivní pastvy a výsledek sukcese můžeme vidět na všech vršcích této části Českého středohoří.

Ekologové rozumí sukcesí uspořádaný vývoj společenstva v čase, který zahrnuje spojitý proces kolonizace a vymírání populací ve společenstvu a tedy i postupnou směnu druhů. Je to proces, který probíhá léta až desetiletí. Nabízí se tedy otázka: Proč k tomuto jevu dochází? Každý druh má tendenci obsazovat nová území. Tento proces má několik fází. V první fázi dochází k uchycení druhu na stanovišti, ve druhé fázi se druh podílí na výstavbě společenstva. V této fázi dochází k proměně stanoviště a jeho abiotických podmínek (tepla, světla, živin, kyslíku, vody atd.). Půda se obohacuje o živiny, roste stupeň zastínění, klesá dostupnost vody. Stanoviště se stává vhodným i pro jiné druhy organismů. S tímto vývojem zároveň stoupají nároky na konkurenceschopnost. Ve třetí fázi druh ustupuje.

Takovýmto způsobem dochází k postupné výměně druhů na stanovišti. Společenstva sukcesně ranějších stádií jsou nahrazována společenstvy novými. Tento přirozený sled vzájemně se nahrazujících společenstev na stanovišti se nazývá sukcesní řada.