AOPK ČR >> Komáří vrch
AOPK ČR - RP Východní Čechy Seznam lokalit

Přírodní rezervace Komáří vrch

Komáří vrch

Předmět ochrany

Přirozené horské bučiny na hřebeni Orlických hor.

Základní údaje

Rozloha 12,48 ha
Nadmořská výška 980 - 992 m
Území je zvláště chráněno od 14. 9. 1973
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Východní Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Komáří vrch

Geologie

Geologický podklad přírodní rezervace tvoří stejně jako celý masív Orlických hor migmatity a svorové ruly. Půdní prostředí je na této lokalitě mimořádně nepříznivé: půdy jsou silně kyselé a mělké - hlavní prokořenění zde dosahuje do hloubky jen 25 cm, jednotlivé prokořenění pak do 70 cm.

Flóra

Lesní společenstva řadíme ke kyselým horským bučinám. Jádrová část rezervace je představována oligotrofními (chudé na živiny) smrkovými bučinami, tedy horským smíšeným lesem tvořeným bukem, smrkem a jeřábem ptačím. V okrajových částech rezervace a jejím okolí byl původní les zničený kyselými dešti v 80. letech 20. století nahrazen porosty náhradní dřeviny – borovice kleče.  Kleč je sice odolná dřevina, která byla schopná vydržet velmi kyselé prostředí a současně tvrdé horské podmínky, dnes se však přistupuje k jejímu postupnému nahrazování původními dřevinami. V dosti chudém bylinném patře jsou typické běžné horské druhy, například třtina chloupkatá, borůvka černá, pstroček dvoulistý, metlička křivolaká, bika chlupatá, věsenka nachová, podbělice alpská a další. Ze vzácných a ohrožených druhů na území přírodní rezervace roste například kapradina žebrovice různolistá, kapraď podobná, plavůník zploštělý, který nebyl v posledních letech potvrzen, vranec jedlový a čípek objímavý. Z hub zde rosoucích lze jmenovat například lesklokorku lesklou, pařezník pozdní a smolokorku pryskyřičnatou. Mezi významné vyskytující se druhy hub patří korálovec bukový a liška Friesova.

Fauna

Vyskytuje se zde typická fauna hřebenového smíšeného lesa. Ze zástupců měkkýšů lze zmínit například vzácné plže horských lesů řasnatku tmavou a vrásenku pomezní. Od dubna do srpna zde můžeme spatřit létající dospělce hranostajníka bukového, což je motýl z čeledi hřbetozubcovitých, jehož housenka v prvním vývojovém stupni larválního stádia napodobuje svými pohyby a vzhledem mravence. Za teplého a deštivého počásí v mechu, mezi kameny a v trouchu kmenů pobíhají střevlík zlatoleský a střevlík hladký lovící drobné bezobratlé živočichy jako žížaly, plže a larvy hmyzu. Běžně lze spatřit strakapouda prostředního a datla černého. Často přeletuje krkavec velký. Dále můžeme pozorovat například hýla obecného či hejna křivek obecných. Při jisté dávce štěstí může návštěvník uslyšet hlas ořešníka kropenatého nebo sýce rousného, či vzácného zástupce ptačí fauny budníčka zeleného. Z plazů se na území přírodní rezervace vyskytují ještěrka živorodá a zmije obecná. Ze spektra drobných savců je zde významným druhem rejsek horský. Celkový ráz rezervace je značně poznamenán pevnostní linií z roku 1937 až 1938, nacházejí se zde tři objekty těžkého opevnění R-S-90/I, R-S-90/II a R-S-91. V pevnostních objektech pravidelně zimují netopýr černý, netopýr severní nebo netopýr ušatý. Ve vegetačním období poskytují úkryt netopýrům staré doupné stromy.

Způsoby péče o území

Cílem managementových opatření je vytvoření druhově, prostorově a věkově diferencované skladby lesa. Žádoucí je podpora přirozené druhové skladby, podpora přirozeného zmlazení a nastartování autoregulačních procesů. Nepůvodní klečové porosty jsou po malých plochách vyřezávány a nahrazovány výsadbou dřevin přirozené druhové skladby. V zájmu podpory populací ptáků na území přírodní rezervace v období jejich rozmnožování je dodržován klidový režim pro zajištění hnízdění zvláště chráněných druhů ptactva. Dále v zájmu podpory populací ptáků, savců a bezobratlých živočichů využívajících dutiny ve stromech nejsou z porostů přírodní rezervace káceny ani nijak odstraňovány dutinové stromy. Na území přírodní rezervace se dále neodstraňují padlé a rozkládající se kmeny s větvemi v bučinách, neboť příznivě působí na rozvoj hub a hmyzu. S jejich odstraňováním by navíc docházelo ke snižování stavu populací druhů měkkýšů, kteří prostor pod kůrou a pod kmeny a větvemi využívají k ukládání snůšek vajíček a jako úkrytu. Například plži řasnatka tmavá a vrásenka pomezní, ale i celá řada dalších lesních druhů, kteří i těchto prostor využívají jako úkryty v době dnů s nižším srážkovým přísunem. Snahou do budoucna bude udržení smíšeného charakteru porostů rezervace.

Omezení pro návštěvníky

Na základě bližších ochranných podmínek, které jsou uvedeny ve zřizovacím výnosu MK ČSR ze dne 9. 8. 1973 o zřízení státní přírodní rezervace Komáří vrch, je veřejnosti rezervace přístupná jen po lesních a značených cestách. V minulosti zde byl patrný negativní vliv z důvodu provozování vojenské pevnosti jako muzea pro veřejnost, který se projevoval především hromaděním odpadků v blízkosti vojenských objektů a vyšlápáváním cestiček k těmto objektům.

Víte že

Rejsek horský je chladnomilný lesní hmyzožravec. Ideálními stanovišti jeho výskytu jsou břehy vodních toků v horských bučinách, jedlobučinách i smrčinách. Řidčeji se vyskytuje i v horských podmáčených smrčinách, na kalamitních holinách, alpínských loukách či balvanitých sutích. Podél potoků s břehovými porosty místy proniká až do otevřené krajiny podhůří. Většinu života tráví v podzemních labyrintech, na povrch vylézá méně častěji než ostatní druhy našich rejsků. Malá tělesná velikost (délka těla 6 až 8 cm, hmotnost 5 až 14 g) se odráží na vysoké úrovni metabolismu a s ní souvisejících nárocích na neustálý příjem potravy (denně zkonzumuje až 2 krát tolik, kolik váží). Rejsci mají velmi vysokou srdeční tepovou frekvenci, od 550 do 850 tepů za minutu. Potrava rejska horského zahrnuje žížaly, plže, stonožky a larvy hmyzu, méně častěji pavouky, sekáče a chvostoskoky. Populaci rejska horského v současnosti ohrožuje především úbytek příhodných stanovišť (odlesňování a regulace potoků). K typickým postojům rejska horského patří „panáčkování“ na zadních nohách (ocas slouží jako opora), které je dáváno do souvislosti s prostorovou orientací pomocí ultrazvuku (echolokace). Rejsci jsou velmi vokální zvířata, mají značný repertoár komunikačních zvuků a jsou schopni registrovat zvuky až do frekvence 60 kHz (rozsah slyšení u člověka je 20 až 23 kHz). Při pohybu, a to zejména v novém prostředí, rejsci často vydávají pro lidské ucho neslyšitelné, vysoko posazené zvuky - cvrlikání (ultrazvukové signály), kdy vydávaný signál je zvukem vycházejícím z hrtanu a dosahuje frekvence 30 až 60 kHz. Primární úlohou tohoto volání není signalizace vlastní přítomnosti, ani dodatečné určovaní druhu potravy, ale shromažďování informací pro blízkou prostorovou orientaci. Rejsci, jako živočichové s noční aktivitou, tedy využívají echolokace pro průzkum jejich stanovišť, dokáží tak efektivněji plánovat trasu svého pohybu, vyhnout se překážce a snáze najít únikové cesty či vhodný úkryt.

Území leží v chráněné krajinné oblasti Orlické hory

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště

Fotogalerie AOPK ČR

Fotogalerie AOPK ČR

 

 

 

 

 

 

Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt