AOPK ČR >> Větrníky
AOPK ČR - RP Jižní Morava Seznam lokalit

Národní přírodní památka Větrníky

Předmět ochrany

Přírodní útvar určený k ochraně a) travinných ekosystémů suchých trávníků, b) křovinných ekosystémů nízkých xerofilních křovin a vysokých mezofilních a xerofilních křovin, c) biotopů vzácných a ohrožených druhů rostlin bezobalky sivé (Trinia glauca), hadího mordu nachového (Scorzonera purpurea), hlaváčku jarního (Adonis vernalis), lněnky Dollinerovy (Thesium dollineri), sápy hlíznaté (Phlomis tuberosa), šanty lesostepní pravé (Nepeta nuda subsp. nuda) a třezalky ozdobné (Hypericum elegans), včetně jejich populací, d) biotopů vzácných a ohrožených druhů živočichů hnědáska černýšového (Melitaea aurelia), křepelky polní (Coturnix coturnix), modráska jetelového (Polyommatus bellargus), pěnice vlašské (Sylvia nisoria), stepníka rudého (Eresus cinnaberinus), vřetenušky třeslicové (Zygaena brizae) a ťuhýka obecného (Lanius collurio), včetně jejich populací.

Základní údaje

Rozloha 40,81 ha
Nadmořská výška 278 - 394 m
Území je zvláště chráněno od 31. 12. 1933
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Jižní Morava
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Větrníky

Víte že

Národní přírodní rezervace Větrníky se nachází asi 2 km severovýchodně od obce Letonice. Chráněné území představuje ojedinělé útočiště stepních druhů v zemědělsky obhospodařované krajině. Jeho rozloha činí 24,5 ha.

 

Trocha geologie aneb co má spraš společného s ledovcem

 

Území NPR Větrníky je součástí Větrnické vrchoviny, která je tvořena třetihorními vápnitými a písčitými sedimenty. Největší výšky dosahuje ve své severovýchodní části právě kótou Větrník (394 m n. m.). Jihozápadní svah Větrníku, kde se nachází chráněné území, byl pravděpodobně modelován působení sněhu a  sesuvy v chladných obdobích starších čtvrtohor. Místy je třetihorní podloží překryto sprašovými překryvy. Spraše jsou prachové sedimenty, které vznikaly mrazovými zvětráváním hornin v blízkosti ledovců v dobách ledových a následně byly v krajině přemísťovány částečně vodou z tajících ledovců, ale hlavně větrem na velké vzdálenosti. Na území dnešních Větrníků severský pevninský ani žádný horský ledovec sice nezasahoval, nicméně sprašové návěje zde vítr zanechal.

 

Proč tu není les

    

Kdyby nebylo činnosti člověka, pokrýval by svahy Větrníků les.  Byly by to sprašové doubravy a prvosenkové dubohabřiny. Les by pravděpodobně nebyl zcela neprostupný, vlivem sesuvů, v jejichž místech by se stromy neudržely, by les byl rozvolněný s drobnými očky primárního bezlesí.

Ale člověk krajinu formoval a tak tomu bylo i v případě Větrníků. Ke vzniku cenných rostlinných společenstev v tomto území vedlo historické využívání území k pastvě dobytka a sklizni sena. S ohledem na svažitost a celkovou členitost území se jednalo v podstatě jedinou možnost jeho hospodářského využití v té době. Jako orná půda mohly být obdělávány pouze malé části území především v úpatí svahů a v místech teras. Ještě v 50. letech bylo území Větrníků bylo téměř bez křovin, v místech dnešních rákosin byly drobné tůňky, které sloužily k napájení dobytka. Od druhé poloviny dvacátého století hospodaření na lokalitě postupně ustávalo, druhová pestrost rostlin byla v době těsně po skončení hospodaření zřejmě nejvyšší, protože se zmírnil intenzivní tlak využívání území.

Nicméně všeho do času. Díky absenci hospodářského využívání území se začaly rozrůstat konkurenčně silné druhy travin a hlavně dřeviny. Navíc se vlivem intenzifikace zemědělství výrazně změnily podmínky na okolních zemědělských pozemcích, docházelo ke zcelování lánů polí a lokalita se stala velmi izolovanou enklávou travinné vegetace, což se pravděpodobně projevilo výrazným ochuzením druhové pestrosti zejména fauny. Proto současné ochranářské zásahy napodobují tehdejší hospodářské využívání. Jejich intenzitu je však potřeba regulovat tak, aby vyhovovala nejširšímu spektru vzácných druhů.

 

Co tu roste, leze, běhá, létá

 

 Lokalita je jednou z posledních výsep teplomilné vegetace na severovýchodním okraji panonské teplomilné oblasti..

 

Současné travinobylinné porosty jsou reprezentovány převážně širokolistými suchými trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, na exponovaných místech hřbítků jsou patrné úzkolisté stepní trávníky svazu Festucion valesiacae,). Oba typy tvoří časté přechody. Zejména při okrajích a ve sníženinách se uchytila vegetace  křovin (svaz Berberidion), která způsobuje nežádoucí zarůstání stepních trávníků. Na rozhraní křovin a trávníků se vytvořila vegetace bylinných lemů svazu Geranion sanguinei. Místy narazíme na vegetaci vzácnějších nízkých křovin převážně v podobě porostů třešně křovité (Prunus fruticosa), méně  růže galské (Rosa gallica) a růže bedrníkolisté (Rosa spinosissima). Degradující typy vegetace jsou zastoupeny lokálně porosty třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios), ostružiníků (Rubus sp.), místy se šíří rákos obecný (Phragmites australis). V území se také vyskytuje několik druhů nepůvodních, např. šeřík obecný (Syringa vulgaris), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), slivoň myrobalán (Prunus cerasifera), slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), ojediněle i trnovník akát (Robinia pseudoacacia).

     Zatím poslední botanická inventarizace zaznamenala přes 400 taxonů vyšších rostlin. Celkem 30 taxonů je zvláště chráněných – 1 v kategorii kriticky ohrožené, 13 v kat. silně ohrožené a 16 v kat. ohrožené. Celých 96 taxonů je ovšem vedeno v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Do kategorie kriticky ohrožených druhů (C1) dle červeného seznamu jsou řazeny lněnka Dollinerova (Thesium dollineri), trýzel rozkladitý (Erysimum repandum) a bezobalka sivá (Trinia glauca). K silně ohroženým (C2) patří 25 druhů: vstavač nachový (Orchis purpurea), koniklec luční (Pulsatilla pratensis), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kosatec různobarvý (Iris variegata), kosatec nízký (Iris pumila), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), hlaváček jarní (Adonis vernalis), třezalka ozdobná (Hypericum elegans), růže trnitá (Rosa spinosissima), dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), hořec křížatý (Gentiana cruciata), sinokvět měkký (Jurinea mollis), škarda ukousnutá (Crepis praemorsa), len žlutý (Linum flavum), kamejka lékařská (Lithospermum officinale), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), třešeň křovitá (Prunus fruticosa), růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima), šanta lesostepní (Nepeta nuda), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa), kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), k. chlupatý (Stipa dasyphylla), sasanka lesní (Anemone sylvestris), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), světlík tuhý tatarský (Euphrasia stricta subsp. tatarica). Dalších 44 taxonů je v červeném seznamu vedeno v kategorii ohrožených (C3).

Starší mykologické údaje uvádí z lokality kriticky ohrožené druhy hub, např. pečárku Benešovu (Agaricus benesii) či voskovku výstřední (Hygrocybe fornicata).

Nejpřekvapivějším entomologickým nálezem byla malá kolonie kriticky ohroženého lesostepního hnědáska černýšového (Melitaea aurelia). Neméně významné je zjištění kriticky ohrožené vřetenušky Zygaena brizae, vázané na pcháče. Další významnější nálezy stepních motýlů představují modrásek vičencový (Polyommatus thersites), m. jetelový (Polyommatus bellargus) a m. podobný (Plebejus argyrognomon), vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica) a v. čičorková (Z. ephialtes), mezofilnější specialisty zastupuje modrásek ušlechtilý (Polyommatus amandus) a vřetenuška Zygaena lonicerae, druhy teplomilných křovin vázané na mladé nízké trnky pak ostruháček kapinicový (Satyrium accaciae) a otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). V  území se vyskytují 3 ohrožené druhy mravenců (Formica pratensis, F. sanguinea, F.fusca), z rovnokřídlých např. saranče vlašská  (Calliptanus italicus), z pavouků běžník tmavý (Ozyptila pullata), pavučenka srstnatá (Lasiargus hirsutus) a snovačka pětitečná (Euryopis quinqueguttata).

Území je významným hnízdištěm velkého počtu druhů drobných pěvců vázaných na biotopy roztroušeně i zapojeně rostoucích křovin, např. bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata), pěnice vlašské (Sylvia nisoria), ťuhýka obecného (Lanius collurio). Z plazů zde nalézáme ještěrku obecnou (Lacerta agilis).

 

Co rezervaci ohrožuje a jak se proti tomu bránit

Nejpalčivějším problémem je zarůstání stepních strání křovinami. Přirozená sukcese křovin je zde velmi silná, růst křovin je navíc podporován splachem živin z okolních polí (splach živin se děje nejen po povrchu půdy, ale s velkou pravděpodobností i podzemím, kdy voda obohacená živinami proudí podél neprostupných jílových vrstev a vytéká pramínky přímo v rezervaci).

V důsledku mysliveckého využívání byly v minulosti do území zavlečeny některé nepůvodní druhy rostlin, zejména pak slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), pámelník bílý (Symphoricarpos albus) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia), které se dosud nepodařilo v území úplně potlačit. Místy se šíří i nežádoucí druhy původní, které za vhodných podmínek expandují do stepních společenstev (rákos obecný, třtina křovištní).

Hlavním opatřeními, sloužícími k udržení nejcennějších biotopů – teplomilných travinobylinných porostů – je kosení a pastva. Kosení slouží k odstranění stařiny z porostů, odběru nežádoucího množství živin, brání zarůstání křovinami. Pastva pomáhá obdobně, je však méně efektivnější v odstraňování nadměrného množství živin (dříve byla zvířata často odváděna na noc do ustájení, tudíž část exkrementů nezůstávala na pastvině), proto by měla fungovat více jako doplňkové opatření. Redukce zastoupení křovin je také nemyslitelnou součástí ochranářského managementu. Přednostně jsou bez křovin udržovány stepní světliny, dále jsou od křovin uvolňovány staré ovocné stromy. Samozřejmě jsou likvidovány nežádoucí invazní druhy. V plánu je také vytvoření drobného úhoru v ochranářsky méně cenných plochách, který by umožnil existenci vzácnějším druhům polních plevelů, které na okolních intenzivně obdělávaných pozemcích nemají šanci přežít.

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště

Fotogalerie AOPK ČR

Fotogalerie AOPK ČR

 

 

 

 

 

 

Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt