AOPK ČR >> Horní Lužnice
AOPK ČR - RP Jižní Čechy Seznam lokalit

Přírodní rezervace Horní Lužnice

Horní Lužnice

Předmět ochrany

Přírodní tok řeky Lužnice a její nivy s charakteristickým reliéfem a s mozaikou různých typů mokřadních a lučních společenstev. Jedná se o jednu z posledních plošně rozsáhlejších lokalit obdobného charakteru v rámci celé ČR i střední Evropy. Území má význam především pro neporušenost hydrologického režimu a jako refugium cenných mokřadních společenstev s řadou vzácných, ohrožených či jinak významných druhů.

Základní údaje

Rozloha 395,09 ha
Nadmořská výška 450 - 473 m
Území je zvláště chráněno od 1. 9. 1994
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Jižní Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Horní Lužnice

Geologie

Podloží tvoří různě zbarvené a různě zrnité slepence, pískovce, prachovce a svrchnokřídového stáří o mocnosti 70-120 m reprezentující spodní oddíl klikovského souvrství (campan - turon). Tyto sedimenty jsou překryty mocnými vrstvami pleistocenních fluviálních štěrků a písků (až 20-40 m) a tenkými vrstvami (2 m) holocenních sedimentů různého typu (písky, písčité jíly, hlíny, místy slatiny). Tok Lužnice s velmi malým spádem (v průměru 0,8 %) bohatě meandruje v široké říční nivě a zachovává si dosud svoji přirozenou dynamiku z hlediska vývoje koryta i sérií nivních sedimentů a glejových fluvizemních půd. Kombinací erozních a akumulačních procesů se během glaciálů pleistocénu (riss, würm) vytvořil složitý terasový systém zahrnující až šest terasových stupňů, v současnosti v terénu obtížně rozlišitelných. Recentní niva je v celém průběhu omezena především posledním würmským  terasovým stupněm vysokým 4-6 metrů.

Téměř nepřístupný terén je plný tůní a bočních ramen řeky Lužnice.PR Horní Lužnice, foto Ing. Jan Hlásek

Flóra

Velmi pestrá mozaika vegetace přeplavovaného území a na svazích přilehlých teras vznikla po odlesnění lužních doubrav a olšin (Quercus robur - Padus avium, Alnus glutinosa - Padus avium). Po kosených, zpravidla jednosečných psárkových loukách, jsou nejrozsáhlejší formací porosty poříčních rákosin tvořených chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea). V tůních a slepých ramenech se hojně vyskytuje žebratka bahenní (Hottonia palustris), vzácně stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum) a přeslenitý (M. verticillatum) a bublinatka jižní (Utricularia australis). V zazemňujících a neprůtočných tůních roste ďáblík bahenní (Calla palustris). Kromě několika kolonií stulíku žlutého (Numphar lutea) byl  v jednom starém meandru nalezen i kříženec se stulíkem malým (N.  x spenneriana). Na okrajích stojatých vod se hojně vyskytuje kosatec žlutý (Iris pseudacorus), puškvorec obecný (Acorus calamus) a zjištěn byl i konitrud lékařský (Gratiola officinalis). Obnažená dna okrajů tůní zarůstají bahničkou chudokvětou (Eleocharis quinqueflora), protěží bahenní (Filaginella uliginosa), blatěnkou vodní(Limosella aquatica), puštičkou rozprostřenou (Lindernia procumbens), žabníkem kopinatým (Alisma lanceolatum) a skřípinou kořenující (Scirpus radicans). Na sušších terasách a svazích roste v duboborových světlých lesích černýš český (Melampyrum bohemicum), vzácně koniklec jarní (Pulsatilla vernalis), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium) a hvozdík pyšný (Dianthus superbus). Na úpatí svahů v častých prameništích kvete bledule jarní (Leucojum vernum). Na otevřených  místech s vysokými ostřicemi, kromě bazanovce kytkokvětého (Naumburgia thyrsiflora)asmldníku bahenního (Peucedanum palustre), roste rozstroušeně kosatec sibiřský (Iris sibirica).

Žluna šedá obývá listnaté a smíšené lesy.Žluna šedá, foto Ing. Josef Hlásek

Fauna

Území Horní Lužnice, tvořené pestrou mozaikou různých typů mokřadů říční nivy a extenzivních luk, je v okolní kulturní krajině významným refugiem na tyto biotopy vázaných druhů. Ve velmi bohatých populacích se vyskytují společenstva druhů typických především pro malé vodní nádržky, která již v okolní krajině vymizela, nebo je jejich početnost výrazně redukována. Jedná se především o zástupce měkkýšů, korýšů, vážek, jepic, pošvatek, střechatek, chrostíků atd. Skupina bezobratlých živočichů byla dosud studována pouze částečně, a to pavouci a některé čeledi brouků, především střevlíkovití. Vedle běžných druhů byl prokázán výskyt u nás vzácných střevlíkovitých brouků Leistus rufescens, Tachys diabrachys bisbimaculatus, T. parvulus, Trechus rivularis, T. obtusus, Amara helleri a velmi vzácných mandelinek Asiorestia brevicollis a Longitarsus fulgens. Mezi nejcennější pavouky lokality patří Zelotes clivicola, Z. lutetianus, Arctosa figurata, Hygrolycosa rubrofasciata, Taranucnus setosus a Abacoproces saltuum. Byl prokázán výskyt 168 druhů obratlovců, z toho 19 druhů ryb, 10 druhů obojživelníků, 5 druhů plazů, 109 druhů ptáků (88 hnízdících) a 25 druhů savců. Vedle běžných druhů obývajících též okolní biotopy se jedná o řadu poměrně významných taxonů vázaných více či méně na ekosystémy říčních niv. Mimo jiné je to mník jednovousý (Lota lota), piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis), sekavec písečný (Cobitis taenia), skokan štíhlý (Rana dalmatina), hohol severní (Bucephala clangula), bekasina otavní (Gallinago gallinago), vodouš kropenatý (Tringa ochropus), ledňáček říční (Alcedo atthis), konipas luční (Motacilla flava), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), cvrčilka zelená (L. naevia), slavík modráček (Luscinia svecica), rejsec černý (Neomys anomalus), rejsec vodní (N. fodiens) a vydra říční (Lutra lutra).

Piskoř pruhovaný přežívá i v zabahněných tůních, dokáže dýchat i polykáním vzduchu. Piskoř pruhovaný, foto RNDr. Jan Ševčík

Způsoby péče o území

Nivní polohy byly v minulosti obhospodařovány jako louky a pastviny, dnes je většina ploch ponechána přirozené sukcesi. S výjimkou krátkého úseku pod obcí Nová Ves není zasahováno ani do vývoje toku a břehových porostů. Na území rezervace je povolen sportovní rybolov a myslivost. Dlouhodobým problémem území je znečištění vody v Lužnici pocházející z komunálních zdrojů i průmyslových areálů v městech Gmünd a České Velenice. Situace se zlepšuje díky budování sítě čističek.

PR Horni_Luznice_J. Ševčík_14PR Horní Lužnice, foto RNDr. Jan Ševčík 

Omezení pro návštěvníky

Nivní polohy byly v minulosti obhospodařovány jako louky a pastviny, dnes je většina ploch ponechána přirozené sukcesi. S výjimkou krátkého úseku pod obcí Nová Ves není zasahováno ani do vývoje toku a břehových porostů. Na území rezervace je povolen sportovní rybolov a myslivost. Dlouhodobým problémem území je znečištění vody v Lužnici pocházející z komunálních zdrojů i průmyslových areálů v městech Gmünd a České Velenice. Situace se zlepšuje díky budování sítě čističek.

Víte že

na rakouské straně hranic je podobná přírodní rezervace Naturschutzgebiet Lainsitzniederung?

Území leží v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko

MZCHU v okolí

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště

Fotogalerie AOPK ČR

Fotogalerie AOPK ČR

 

 

 

 

 

 

Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt