AOPK ČR >> Krumlovsko-rokytenské slepence
AOPK ČR - RP Jižní Morava Seznam lokalit

Národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence

Předmět ochrany

Přírodovědecky nejhodnotnější část geomorfologicky a mikroklimaticky mimořádně členité území údolí říčky Rokytné, zahloubené v permských slepencích na jihovýchodním okraji Boskovické brázdy, s výskytem unikátních druhově mimořádně bohatých rostlinných a živočišných společenstev skal, lesostepí, lesů a vodního toku, zahrnující řadu vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Základní údaje

Rozloha 86,58 ha
Nadmořská výška 226 - 337 m
Území je zvláště chráněno od 12. 5. 2005
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Jižní Morava
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Krumlovsko-rokytenské slepence

Geologie

Na rozdíl od hor nebývají údolí zdáli moc vidět. A tak trochu ukryto široké veřejnosti, a to doslova i obrazně zůstávalo malebné údolí říčky Rokytné u Moravského Krumlova. Několik vodních toků prakticky souběžně stéká z východních svahů Českomoravské vrchoviny dolů do jihomoravských úvalů – Dyje, Rokytná, Jihlava, Oslava. Tato zahloubená údolí jihozápadní Moravy připomínající kaňony  jsou svým způsobem  fenoménem této oblasti.

    Ačkoli je významem srovnatelné s Pouzdřanskou či Mohelenskou stepí, přesto roky  trvalo, než se tohle území dočkalo zákonné ochrany jako jedno z posledních mezi  nejcennějšími přírodními skvosty jižní Moravy.  Národní přírodní rezervace Krumlovsko–rokytenské slepence byla vyhlášena 1. června 2005 Ministerstvem životního prostředí na ploše 86.6 ha. Rozkládá se na území města Moravský Krumlov a je členěna do dvou oddělených částí - jižní se nachází v katastru Mor. Krumlova a severní část v katastru Rokytné. Nejvyšší bod NPR se nachází ve výšce 337 m n. m., řeka Rokytná rezervaci opouští v nadmořské výšce 219 m.

   Od roku 2005 je území také součástí sítě evropsky významných lokalit Natura 2000.

   Už jen existence hlubokého říčního údolí se zaklesnutými meandry a strmými svahy je dostatečným důvodem k ochraně. Řada podobných míst je dnes zatopena přehradními jezery nebo „zamořena“ chatovými koloniemi. Údolí Rokytné se tak vyhnulo osudu některých podobných míst například na řekách Jihlavě či Oslavě.

Přírodní divadlo

   Podívejme se na naše údolí více zblízka. Říčka Rokytná se u Moravského Krumlova zakusuje do masy permokarbonských slepenců, usazené horniny staré zhruba 300 milionů let, která vyplňuje část Boskovické brázdy. Tato příkopová propadlina vznikala při horotvorných procesech variského vrásnění před zhruba 400 miliony let jako důsledek srážky dvou superkontinentů – Eurameriky a Gondwany a táhne se dnes v délce asi 100 km od Moravské Třebové až k Moravskému Krumlovu. Do této obří jizvy v krajině vodní toky naplavovaly vrstvy materiálu z vyšších poloh. Dostaly se sem takto valouny vápence, drob, pískovců či břidlic. Tento materiál je spojen hlinitým tmelem hnědočervené barvy zbarveným sloučeninami železa.

   Slepenec není příliš pevná hornina. Snadno se drolí a rozpadá, takže si jeho vrstvami během mnoha tisíciletí  prorazil tok Rokytné. Vytvořila zde hluboké zaříznuté údolí se strmými a členitými svahy – takzvané údolí profilu „V“. Říční údolí se oblastí slepenců klikatí několika ostrými zákruty. Ty „nejostřejší“ se v geomorfologickém názvosloví nazývají meandry. Největší z meandrů na řece Rokytné obklopuje centrum Moravského Krumlova, kde díky členitosti a svažitosti vytváří efekt přirozeného skalního amfiteátru.

    Slepenec je směsicí několika odlišných hornin – kyselých i zásaditých, měkkých i tvrdších, méně či více rozpustných. Údolní svahy jsou orientovány do různých světových stran, takže některé jsou více, jiné méně osluněny. Jižní jsou vyprahlé, severní vlhčí. Zatímco osluněné partie jsou po každém dešti rychle vysušeny, dole v údolí zůstává vlhko přiživované nejen řekou, ale i řadou viditelných i neviditelných pramínků ve svazích porostlých lesem. Svahy mají také různý sklon. A právě díky množství kombinací přírodních podmínek se v tomto území vyvinula řada stanovišť různého charakteru. Díky tomu dnes v rezervaci nacházíme na naše poměry nevídané  množství druhů rostlin (téměř 600 druhů) i živočichů. 

Flóra

  Díky geografické poloze, geologickému podkladu, utváření reliéfu se ve flóře Krumlovsko-rokytenských slepenců uplatňují prvky nejen panonské, ale i hercynské, dokonce i alpské. 

Tam, kde nikdy nerostly stromy

  Žádný návštěvník nemůže přehlédnout rudě zbarvené defilé strmých skalních výchozů, hřbetů a roklí mezi nimi. Vděčíme za ně slepencové hornině a trpělivé práci říčky Rokytné. Tyto svahy, která vodní tok za spolupráce deště a mrazu erodoval, považujeme za tzv. primární bezlesí, poněvadž díky vyhraněným přírodním podmínkám se zde nedokáže vytvořit žádný souvislý porost dřevin. Díky značnému sklonu, vysoké záhřevnosti a vysychavosti skalního podkladu se na prudkých svazích nedokáže vytvořit souvislá vegetace. Vláha ze srážek se rychle odpaří a odteče, přičemž odplaví většinu živin, které se tak nestačí hromadit.  Přežívají zde jen druhy přizpůsobené na suché a horké prostředí  s minimem humusu. Takové stanoviště můžeme označit jako skalní step. Nazýváme tak souhrnně několik typů vegetace na prudkých svazích a holých skalách. Slepence jsou na rozdíl od většiny podobných lokalit se skalními společenstvy svérázné nebývalým množstvím druhů, které se tu vyskytují.

     Rostliny jsou na extrémní podmínky  takových stanovišť adaptovány různě – např. ochlupením jako koniklece (Pulsatilla sp.) nebo dužnatými listy jako rozchodníky (Sedum sp.). Na jižně orientovaných svazích nalezneme řídké porosty kostřavy sivé (Festuca pallens) a vytrvalých bylin. Řada z nich patří mezi vzácné druhy. Například devaterka poléhavá (Fumana procumbens) nebo tolice rozprostřená (Medicago prostrata). Jen na několika místech rezervace roste křivatec český (Gagea bohemica). Známý a nápadný je koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) nebo kosatec nízký (Iris pumila), který v rezervaci tvoří početné porosty s květy různých odstínů  žluté, bílé či modré barvy.  V květnu můžeme spatřit na některých místech vlající bílé „vlasy“ několika druhů kavylů (Stipa sp.), chráněných suchomilných trav.  Později, v létě, kvete na několika skalních hřbetech a výchozech supervzácný druh trávy dvouřadec pozdní (Cleistogenes serotina). Některé druhy oč jsou vzácnější, o to jsou nenápadnější.  Taková je třeba tolice thesalská (Medicago mospeliaca) – malinká žlutě kvetoucí rostlinka příbuzná jetelům.

   Na okrajích severních, poněkud chladnějších a vlhčích svahů najdeme jiný typ vegetace – pěchavové trávníky. Ve slepenci je zde více obsažen vápenec,a proto dominují časně jarní tráva pěchava vápnomilná (Sesleria albicans) a lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata).  Rostou zde opravdové rarity, jako je řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea) – relikt doby ledové.  A skutečnou specialitou Krumlovsko-rokytenských slepenců je hvozdík moravský (Dianthus moravicus). Tato rostlina je takzvaným endemitem  Jižní Moravy a Dolního Rakouska.  V ČR je k nalezení právě jen v okolí Moravského Krumlova, Ivančic a na Vranovsku.  Vyskytuje se jen na  tomto omezeném území, a nikde jinde.

 

    Zajímavým prvkem skalní stepi jsou dřeviny. Ty se zde vyskytují roztroušeně na místech jako jsou skalní štěrbiny, skalní stupně nebo mírnější partie svahů, kde se přece jen udrží potřebné množství půdy. Na jižních svazích můžeme spatřit zakrslé křivolaké duby (Quercus sp.), jalovce obecné (Juniperus communis), ale také teplomilný jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), nízké keříky třešně křovité (Prunus fruticosa) nebo růže trnité (Rosa spinosissima). Na severních svazích pak můžeme spatřit zejména porosty skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus) anebo skalníku černoplodého (Cotoneaster laxiflorus). Brzy zjara se slepencové stráně rozzáří žlutě kvetoucími dříny (Cornus mas).

     Je  také namístě zmínit výskyt některých vzácných druhů lišejníků s tak bizarními jmény jako dutohlávka brvitá (Cladonia ciliata), dutohlávka štíhlá (Cladonia gracilis), hávnatka šupinkatá (Peltigera lepidophora), kryptovka pozemní (Gyalecta geoica), a terčoplodek vakovitý (Solorina saccata).

 

Lidská stopa

    Na rozdíl od strmých skal bylo možné půdu na plošinách v týle svahů hospodářsky využívat. Obyvatelé Krumlova a Rokytné zde v minulosti měli pastviny, vinice, drobná políčka či sady. Po jejich opuštění se zde vyvinula druhotná  vegetace subpanonských stepních trávníků s trsnatou trávou kostřavou valiskou (Festuca valesiaca), kavyly, omanem oko Kristovo (Inula oculus-christi), pryskyřníkem ilyrským (Ranunculus illyricus), česnekem žlutým (Allium flavum), diviznou brunátnou (Verbascum phoeniceum). I tyto porosty jsou druhově bohaté a díky přítomnosti mnoha zvláště chráněných a dalších významných druhů patří k hlavním předmětům ochrany NPR.

 Tady ovšem nesmíme zapomenout na rostlinu, která je doma spíše v jiho- a západoevropských   horách.  Na Krumlovsko-rokytenských slepencích má oměj jedhoj (Aconitum anthora) coby alpský migrant  vůbec nejsevernější výskyt v ČR.

 

Les mnoha odstínů

    Velká část území NPR je pokryta lesem. Nejčastějším typem lesa, se kterým se můžeme v rezervaci setkat, je hercynská dubohabřina.  Jak  název napovídá, hlavními dřevinami jsou zde dub zimní a habr obecný (Carpinus betulus). Místy najdeme vtroušeny i další druhy, jako javor babyka (Acer campestre) nebo lípa srdčitá (Tilia cordata). Takový les najdeme na hlubších a vlhčích půdách bohatých na živiny, zejména na zastíněných svazích. Na současné podobě dubohabřin se zásadně podílel člověk. Tyto porosty byly totiž dříve obhospodařovány jako takzvaná pařezina. Pařezy byly po vytěžení dřeva ponechány aby samovolně zmladily. Vyrostly z nich tak nové – nepravé kmeny, obvykle hned několik.

     Během časného jara vykvétají byliny v podrostu dubohabřiny aby využily dostatek světla a tepla pod ještě holými větvemi stromů. V této době tady vídáme například sněženku podsněžník (Galanthus nivalis), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), dymnivky (Corydalis sp.), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), sasanku hajní (Anemone nemorosa), sasanku pryskyřníkovitou (Anemone ranunculoides) nebo zapalici žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides). Tyto druhy vytvářejí typickou jarní podobu dubohabřiny překypující barvami květů – tzv. jarní aspekt.

    Na výslunných stráních a náhorních  plošinách panuje během vegetační sezóny suché a horké klima. Půda je mělká, často kamenitá, s pomalým oběhem živin.  Na takových místech nalezneme zvláštní typ lesa – teplomilnou doubravu. Tyto porosty jsou rozvolněné a nízkého vzrůstu. Mezi dřevinami dominují duby – pýřitý (šípák), zimní, vzácně i cer, případně jeřáb břek (Sorbus torminalis) či hrušeň polničku (Pyrus pyraster). Výrazné je tady keřové patro s dřínem, mahalebkou (Prunus mahaleb), hlohy (Crataegus sp.), růžemi (Rosa sp.), kalinou tušalají (Viburnum lantana). Do mezer mezi stromy proniká vegetace suchých lesních lemů a stepních trávníků s mnoha vzácnými druhy bylin. K nápadným patří třemdava bílá (Dictamnus albus), kakost krvavý (Geranium sanguineum), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), prvosenka jarní (Primula veris) nebo bělozářka větvitá (Anthericum ramosum). Hojný zde bývá už zmiňovaný oměj jedhoj. Podobně jako dubohabřiny, i teplomilné doubravy se dříve extenzivně těžily na palivové dříví a obnovovaly se výmladkovým způsobem. Dnes je pro ně největším nebezpečím invaze akátu.

     Reliktní lipina je jakýmsi protipólem teplomilných doubrav. Reliktní v tomto případě znamená, že jde o zbytek vegetace z poslední doby ledové. Nachází se totiž na severních, stinnějších a chladnějších horních okrajích svahů. Hlavními dřevinami jsou oba naše druhy lip – srdčitá i velkolistá (Tilia cordata, T. platyphyllos). V naší rezervaci se reliktní lipiny vyskytují jen maloplošně a prostupují se s pěchavovými trávníky a přechází do jiných typů lesa. V bylinném patře najdeme kromě dominantní pěchavy vápnomilné další vzácné druhy jako jsou hvozdík moravský (Dianthus moravicus) nebo stařinec celolistý (Tephroseris integrifolia), znovu oměj jedhoj a také kriticky ohroženou pomněnku úzkolistou (Myosotis stenophylla).

Vlhké a občas i zaplavované údolní dno osidlují porosty jasano-olšového luhu. Olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) jsou dřeviny, kterým vyhovují vlhká a humózní půda na říčních naplaveninách a snesou i krátkodobé zaplavení při povodni. V jejich podrostu můžeme brzy zjara spatřit několik nápadných druhů bylin jako jsou křivatec žlutý (Gagea lutea) a křivatec nejmenší (Gagea minima). Zajímavý a ojedinělý je zde výskyt chráněné ladoňky dvoulisté (Scilla bifolia) na jediném místě na úpatí svahu na kraji údolní nivy.

      Když se řekne: „les“, spoustu lidí hned napadne: „houby“! Ano, k lesu houby patří. A v tak pestrém území plném přírodních rarit bychom očekávali i nějakou vzácnost mezi houbami. Opravdu, mykologický průzkum prokázal 248 druhů makromycet, tedy „klasických“ hub s plodnicemi.  V případě dvou – helmovky skvrnolupenné (Mycenella rubropunctata) a mechášku (Rimbachia neckerae) jde o pravděpodobně první nález  na území ČR. 

Fauna

Lokalita je významným stanovištěm širokého spektra živočichů. Značně bohatá je fauna bezobratlých. Dosud byly soustavně prozkoumány zejména skupiny pavouků a brouků.

Pavoučí ráj

     Bylo zde zjištěno přes 200 druhů pavouků. Je zde vysoké zastoupení teplomilných druhů, pro které lokalita NPR představuje severní výspu rozšíření. Některé nalezené druhy můžeme považovat za velmi vzácné. V několika případech byly zaznamenány jediné nálezy z našeho území za posledních padesát let. Za takové velmi vzácné druhy obdařené libozvučnými jmény je možno považovat pavučenku Dahlovu (Hypsocephalus dahli), plachetnatku suchopárovou (Meioneta simplicitarsis), pavučenku nenápadnou (Panamomops inconspicuus), plachetnatku Kratochvílovu (Theonina kratochvili), skálovku uherskou (Cryptodrassus hungaricus), skálovku šestitečnou (Phaeocedus braccatus),  zápředku teplomilnou (Agroeca lusatica ).  Nápadný je cihlově červený stepník rudý (Eresus cinnaberinus).

 

Staré dřevo = dobré dřevo

    Život stromu bývá dlouhý, ale i on má svůj konec.  V rezervaci se nachází mnoho starých, dožívajících, ale i již odumřeých stromů. Tato zdánlivě mrtvá hmota má však naprosto mimořádný význam. Je totiž potravou i úkrytem pro mnoho druhů hmyzu. V běžném hospodářském lese není takového dřeva mnoho. Z porostů je odstraňováno a  lesníci ani nedopustí aby ho příliš vznikalo a dříví včas vytěží dokud je dobře prodejné. Naštěstí tady v rezervaci můžeme mnoha broukům, kteří jsou na starém a odumřelém dřevě životně závislí, dopřát ten luxus, že takové dříví necháváme na místě přírodním procesům. Slepencové údolí naskýtá mnoho dobrých míst se starými a osluněnými duby či ovocnými dřevinami. A to je ráj řady vzácných druhů brouků, kteří by dnes už v naší hospodářské kulturní krajině neměli šanci. Po 40 letech zde byl v r. 2004 nalezen kriticky ohrožený krasec uherský (Anthaxia hungarica), který má na jižní Moravě severní mez svého areálu. Dalším mimořádným nálezem je krasec Agrilus kubanyi, který je pro vědu znám teprve od r. 1994. K extrémně vzácným patří také tesařík Corymbia erythroptera, známý dnes jen z několika lokalit na jihu Moravy. Relativně hojný je v NPR tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) i roháč obecný (Lucanus cervus). Oba náleží k největším broukům Evropy. 

    Z dalších skupin hmyzu je na lokalitě hojně zastoupena kudlanka nábožná (Mantis religiosa), dále se zde vyskytuje např. pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), jehož housenky se vyvíjí výhradně na podražci křovištním (Aristolochia clematitis). Zajímavostí svědčící o mimořádném bohatství lokality je fakt, že se zde vyskytuje asi 20% druhů ploštic znamých z území ČR včetně několika velmi vzácných.

 

Fenomén řeka

   Říčka Rokytná protéká rezervací v téměř přirozeném stavu koryta s minimálními technickými úpravami. Energie vody se zde běhěm věků proměnila v zaklesnuté meandry a zákruty. A stále dynamicky přetváří řeku samotnou. Vznikají a zase mizí nátrže, ostrůvky náplavů, štěrkové lavice, tůňky. Takové řečiště je skvělým prostředím pro mnoho živočichů, které bychom marně hledali ve zpevněných a napřímených tocích. V Rokytné byl potvrzen výskyt kriticky ohrožené škeble - velevruba malířského (Unio pictorum). Dalším zvláště chráněným mlžem je velevrub tupý (Unio crassus), který je také evropsky významným druhem stejně jako drobná kaprovitá rybka – hrouzek Vladykovův (Romanogobio vladykovi). Ve vodách Rokytné dosud hojně plavou další dvě rybky, které z našich vod v poslední době mizí – hořavka duhová (Rhodeus amarus) a ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus). Na březích můžeme se štěstím překvapit  užovku podplamatou (Natrix tessellata) a nad vodní hladinou občas s hvízdáním prosviští barevná „střela“ - ledňáček říční (Alcedo atthis), který si hloubí hnízdní nory v hlinitých nátržích.

    

 

   Skalnaté stráně jsou biotopem naší největší ještěrky – ještěrky zelené (Lacerta viridis) i užovky hladké (Coronella austriaca). 

  Rovněž z hlediska ornitologického lze území NPR považovat za zajímavé a hodnotné. Významnými biotopy ptáků jsou světlé lesy, rozvolněné porosty křovin i okolí řeky. Byl prokázán hnízdní výskyt pěti druhů ptáků řazených do přílohy I evropské Směrnice o ptácích – kromě jmenovaného ledňáčka také včelojeda lesního (Pernis apivorus), pěnice vlašské (Sylvia nisoria), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a ťuhýka obecného (Lanius collurio).

Způsoby péče o území

Poměrně velká část rezervace je ponechána samovolnému vývoji, znamená to, že v současnosti pouze sledujeme, co se v přírodě děje, a zda se nějak mění. To se týká pochopitelně zejména skalních stanovišť a částečně i lesních společenstev.     

    Ovšem část travinobylinných společenstev na temenech svahů se vyvinula za přispění člověka. Takzvaná stepní lada, jak je nazýváme, vznikla za významného přispění místních obyvatel v předchozích stoletích. Jde o ta už zmiňovaná políčka, sádky, vinohrady. Některá místa se kosila na seno, část se i pásla. Abychom nedopustili jejich postupnou degradaci hromaděním stařiny a zarůstáním náletem dřevin, nezbývá než se snažit nahradit práci dřívějších hospodářů cílenou ochranářskou péčí. Ta spočívá v systematickém vyřezávání náletu z hodnotných travnatých ploch, občasném kosení a přepásání ovcemi a kozami. Přitom se z porostů odstraňuje stará odumřelá hmota, omezují se některé nepatřičné druhy travin a současně se podporují  žádoucí a vzácné druhy bylin a trav.

    Největším ochranářským problémem Krumlovsko-rokytenských slepenců je ovšem zarůstání některých partií trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia). Tato cizorodá dřevina představuje ohrožení  cenných stepních i lesních porostů svou houževnatostí a rozpínavostí. Vyskytuje se i v bezprostředním okolí rezervace, a dokáže se místy udržet i na okrajích skal.  Postupně je akát v rezervaci kácen a dlouhodobým cílem je jeho úplné vytlačení z chráněného území.  Bohužel však akátové porosty zcela mění původní bylinné patro. Kořenový systém akátu je totiž vybaven hlízkami, v nichž sídlí bakterie schopné vázat dusík z atmosféry. Půda je o něj takto obohacována a podrost akátin proto bývá zcela změněn. Přežívá v nich jen několik běžných nitrofilních druhů. Kromě toho umí akát s ostatními rostlinami vést chemickou válku. Vylučuje svými kořeny látky, které působí na většinu jiných rostlin toxicky. Pro nás to všechno znamená, že i když porost odstraníme, musíme následně plochu dlouho a pravidelně kosit či pást abychom dokázali nadbytečný dusík z půdy odčerpat a nabídli opět šanci na návrat původním rostlinám.

Víte že

Tak trochu ukrytý vodopád

     V bočním údolí u vsi Rokytné za příznivých vodních stavů protéká  drobný pravostranný přítok říčky Rokytné. Zdá se až neuvěřitelné, že tento potůček, jehož vody obvykle do říčky ani nedotečou a vsáknou se  země dole v nivě, si dokázal během milionů let vyhloubit rokli prakticky stejně hlubokou jako je samo říční údolí. Skrývá se v něm přírodní zajímavost, která je často neviditelná, ale když dostatečně naprší, ožije. Jde o dvoustupňový vodopád, kterým potok překonává dva skalní prahy o s převýšením 4 m (horní) a 11 m (dolní). Na obou stupních kaskády lze vidět vysrážené vápnité povlaky.

       Vodopádová rokle vznikla zpětnou erozí původně visutého údolí a přestože síla potůčku se zdá být dnes velmi slabá, rokle se i nadále vyvíjí, což dokládají např.  občas se vyvracející stromy.

     Pro návštěvníka je místo atraktivní v zimě, kdy se vodopád mění v krásný ledopád.

 

Sedmero dubů

      Slepencové údolí a světlé lesy kolem něj jsou doslova arboretem našich dřevin. Přirozeně zde roste téměř 30 druhů stromů a podobně i keřů.

       V dubohabrových lesích běžně potkáváme dub zimní (Quercus petraea), místy i dub letní (Quercus robur). Genius loci teplomilných doubrav na temeni skal vytváří pokroucené kmeny košatých a nízkých dubů pýřitých, tzv. „šípáků“ (Quercus pubescens). Kromě těchto tří našich nejznámějších dubů zde však najdeme málo známé rarity. Dubu zimnímu jsou příbuzné i podobné dub žlutavý (Quercus dalechampii) a dub mnohoplodý (Quercus polycarpa). Šípáku je zase příbuzný dub jadranský (Quercus virgiliana). Tyhle tři druhy jsou středomořské a u nás se nachází na okraji areálu výskytu. Jsou obtížně rozeznatelné i pro odborníka, natož pro laika. Rády se totiž se svými příbuznými kříží, takže tady nacházíme  stromy, o kterých se můžeme jen dohadovat, co jsou vlastně zač. Posledním, který je na slepencových strání místy také k vidění, je dub cer (Quercus cerris).  A tak tady máme pěkně pohromadě kompletní sbírku dubů České republiky snad jen s výjimkou dubu uherského (Quercus frainetto).

 

Záhada ježčích kožíšků

  Na hřbetech a vyvýšených skalkách pravidelně nacházíme sbírku ježčích kožešinek. Kdo má na to připravit  o život jejich majitele a zbavit je tedy pichlavé ochrany? Zdánlivě záhadná věc má příznačné vysvětlení. Na nepřístupných skalních římsách pod návrším zvaným Tábor dlouhá léta hnízdí naše největší sova – výr velký (Bubo bubo). Je to zdejší vrcholný predátor a s ježčími bodlinami nemá nejmenší problém.

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště

Fotogalerie AOPK ČR

Fotogalerie AOPK ČR

 

 

 

 

 

 

Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt