CITES v Evropské unii a České republice
Evropská unie
reguluje mezinárodní a do značné míry i vnitrounijní obchod s exempláři CITES jednotným způsobem. Ve vztahu k CITES tedy EU funguje jako jeden celek a úmluva se zde provádí jednotně již od roku 1984 a to na základě nařízení Rady (ES) č. 338/97 a nařízení Komise (ES) č. 865/2006.
Nařízení EU jsou obecně závaznými a bezprostředně účinnými právními předpisy na celém území EU. Nařízení tedy platí jako zákon pro členské státy, jejich občany, fyzické i právnické osoby ve všech zemích unie. Předpisy EU jsou v mnohém ohledu přísnější než úmluva. Namísto seznamů druhů chráněných podle CITES (Přílohy I, II a III) platí v EU seznamy živočichů a rostlin podle příloh A, B, C a D.
Důvody zařazení druhů pod přísnější ochranu:
- druhy jsou chráněny evropskými směrnicemi o ochraně volně žijících ptáků a o ochraně přírodních stanovišť,
- v zájmu ochrany populací v zemích původu,
- vysoká úmrtnost při přepravě,
- jedná se o invazní druhy, které by mohly ohrozit původní evropské druhy a pod.
Nařízení (ES) č. 338/97 reguluje také obchod a jiné nakládání s exempláři CITES v rámci EU, což je považováno za vnitrostátní obchod.
Seznam druhů z příloh CITES I – III a jejich zařazení v přílohách A-D (1,9 MB)
Příloha A – druhy přímo ohrožené vyhubením a druhy, které se přirozeně vyskytují ve volné přírodě EU a jsou chráněny zákony členských států EU nebo legislativou EU na ochranu přírody. Ne všechny musejí být chráněny úmluvou CITES (zahrnuje např. všechny druhy evropských dravců a sov). Příloha A je tedy obsáhlejší než příloha CITES I.
Příloha B – zahrnuje většinu druhů z přílohy CITES II, některé druhy z přílohy CITES III, ale i druhy, které nejsou chráněny úmluvou CITES a jejichž dovoz do EU je pozastaven, neboť jako nepůvodní invazní druhy představují hrozbu pro evropskou přírodu - např. želva nádherná nebo skokan volský.
Příloha C – tvoří ji seznam druhů z přílohy CITES III a některých druhů, které nejsou chráněny úmluvou CITES.
Příloha D – týká se některých druhů z přílohy CITES III a druhů, které nejsou chráněné úmluvou CITES, ale dovoz do EU je sledován a vyhodnocován na základě tzv. oznámení o dovozu - např. norek sibiřský.
Evropká legislativa dále zakazuje jakýkoli obchod s jedinci druhů zařazených do přílohy A. Výjimky jsou možné pro jedince narozené a odchované v zajetí, dále pro jedince určené k záchranným chovům, k vědeckému výzkumu apod.
Obchod s exempláři CITES v EU v roce 2010.
CITES v České republice
Dne 1.5.2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie. Od tohoto data nabyl účinnosti zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy). V červnu 2010 nabyla platnosti vyhláška č. 210/2010 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 100/2004 Sb.
S novelou zákona č. 100/2004 Sb., která nabyla účinnosti 1. ledna 2010, vzniká chovatelům povinnost vedení záznamů o chovu a o obchodu. Každý, kdo chová či obchoduje s exempláři z přílohy A nebo B, je povinen o tom vést písemné záznamy. Podrobnější informace o tom, jak mají záznamy vypadat, jsou ve vyhlášce č. 210/2010 Sb.
V České republice také platí povinnost registrace držených nebo chovaných CITESových druhů, tuto registraci provádějí krajské úřady - seznam povinně registrovaných druhů CITES je ve vyhlášce č. 210/2010 Sb.
V České republice je výkonným orgánem s vrcholnou působností Ministerstvo životního prostředí ČR, regionálními výkonnými orgány jsou krajské úřady. Vědeckým orgánem CITES s celostátní působností je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Funkci kontrolního orgánu zastává Česká inspekce životního prostředí.
