AOPK ČR >> Pro novináře >> Tiskové zprávy >> Konec vodního blahobytu v Česku

Konec vodního blahobytu v Česku

30.4.2019

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Moravský kras ve spolupráci s Českou geologickou službou uspořádala seminář „Jak hospodařit s vodou nejen v Moravském krasu". Odborným partnerem semináře byl Český hydrometeorologický ústav.

„Dlouhodobě monitorované hydrologické lokality v Moravském krasu jasně ukazují, že rok 2018 byl rekordně suchý. Hladina podzemní vody v hlubinném vrtu v horní části Pustého žlebu je pozorována od roku 1992, přičemž na konci roku 2018 klesla na své historické minimum. Průtoky říčky Punkvy na limnigrafické stanici Skalní Mlýn jsou měřeny a vyhodnocovány už od listopadu 1923. Ukazuje se, že minimální průtok z léta a podzimu 2018 je i v tomto případě rekordně nejnižším. Tento fakt se samozřejmě projevuje i na nynějším velice nízkém stavu hladin podzemních krasových jezer v systému Amatérské jeskyně, “ říká Stanislav Lejska z Českého hydrometeorologického ústavu.

Na semináři jednoznačně zaznělo, že jsou nezbytné změny pro zachování a posílení vodních zdrojů. Pokud k těmto změnám nedojde, hrozí České republice nedostatek vody pro obyvatele i krajinu.

Co se děje?

Od roku 2015 je na celém území ČR kumulující se srážkový deficit příčinou meteorologického sucha a sezónně stále prohlubujícího se hydrologického sucha.   

Zvláště kritická je situace na jižní Moravě. Český hydrometeorologický ústav v uplynulých dnech vydal předběžnou zprávu o suchu za rok 2018. Vyhodnocení bylo provedeno na základě informací, které byly k dispozici v době zpracování (leden až únor 2019).

Nedostatek vody v tocích a snižující se hladiny podzemních vod  

Dochází ke změnám v rozložení srážek a jejich intenzitě. Zvýšení průměrných teplot a počtů slunečných dnů vede k nadměrnému odpařování vody, která nám chybí v tocích, půdách i v horninovém prostředí.

Nadměrné čerpání podzemních vod, které se nestačí obnovovat

K poklesům hladiny podzemní vody dochází také z důvodu povolování vrtů na zavlažování zeleně a hřišť místo zachytávání dešťových vod a povolování více vrtů, které čerpají vodu ze stejného zdroje.

Krajina ztratila schopnost zasakovat srážkovou vodu

Důvodem je zmenšování ploch k zasakování srážek kvůli nové výstavbě, špatná struktura zemědělské půdy (nedostatek organického hnojiva, zhutnění orné půdy, způsob hospodaření) a  eroze (odnos nejkvalitnější vrstvy půdy, která má největší schopnost zasakování dešťových vod).

Zrychlení odtoku vody z krajiny

Příčinou jsou napřímené toky, způsob hospodaření na orné půdě - velké půdní bloky s nevhodnými plodinami a nedostatkem zasakovacích pásů a remízků, odvádění dešťových vod kanalizací místo zadržování těchto vod a jejich zasakování, špatně navržené kanalizace, které svádí vodu z okolí a slouží jako odvodňovací kanály. Ke zrychlení odtoku přispělo i odlesnění velkých ploch z důvodu kůrovcové kalamity, jejíž příčinou je nevhodná druhová a věková skladba dřevin a také oslabení porostů kvůli suchu.

Zemědělská půda je vysušována melioracemi

Téměř polovina zemědělské půdy v České republice je odvodňována. Odvodněny jsou dokonce i území, u kterých bychom meliorace předpokládali v mnohem menším rozsahu, jako jsou povodí Bílé vody nebo Jedovnického potoka.  Bílá voda je přítokem řeky Punkvy, která je jedinou mezinárodně chráněnou mokřadní lokalitou v České republice - Ramsarský mokřad Podzemní Punkva. 

„V povodí Bílé vody je meliorováno 24 % a v povodí Jedovnického potoka 25 % plochy zemědělské půdy. Odvodněná zemědělská půda je zbavena schopnosti zadržovat vodu. Voda teče regulovanými koryty, a pokud vsákne pod zemský povrch, steče do odvodňovacích trubek melioračních soustav a velmi rychle je odvedena do nejbližšího povrchového toku. Důsledkem je vysychání krajiny a narušení nejen vodního, ale celkového ekologického režimu, protože takto odvedená voda se nemůže podílet na doplňování zásob podzemních vod,“ říká Eva Kryštofová z České geologické služby.

Pro zadržení vody v krajině je podstatná její struktura – čím více mokřadů, tůní, rašelinišť, rybníků, alejí, meandrujících potoků a řek či remízků, tím pomaleji voda z krajiny odteče. Proto v minulých letech Agentura ochrany přírody a krajiny ČR podpořila stovky projektů, které vodu do naší krajiny pomáhají vrátit. To prospívá i řadě vzácných druhů rostlin a živočichů, zlepšují se tak místní klimatické podmínky a snižuje riziko povodní.  Od roku 2014 bylo schváleno pro posilování přirozených funkcí krajiny několik stovek rozsáhlejších projektů za více než 3,1 mld. korun a více než tisícovka drobnějších akcí za 67 milionů. Zdrojem financí je v prvním případě evropský Operační program Životní prostředí, v druhém národní krajinotvorné programy. AOPK ČR tyto programy administruje [1] .

Je ale třeba udělat dalekosáhlejší změny, které povedou k zásadním změnám v dotačním systému zemědělství. Nezbytným krokem je vypsání samostatného dotačního programu na rušení odvodňovacích staveb (meliorací), dále zachytávání a využívání dešťových vod, podzemní vody využívat pouze k zásobování obyvatelstva pitnou vodou, pokračovat v revitalizacích napřímených toků, budovat tůně, obnovovat mokřady, minimalizovat zastavěnou plochu obzvláště v místech s úrodnou půdou, která má největší schopnost zasakování srážek.

Voda na území České republiky odnikud nepřitéká. Máme jen tu, která u nás naprší a kterou si zadržíme.

Poznámky:

[1] www.dotace.nature.cz

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt