Cílové druhy

Roháč obecný lucanus cervusrohac_Josef_Kucera

je největší Evropský brouk - samci mohou s kusadly dosahovat velikosti až 9 cm, samice jsou menší s nenápadnými kusadly. Kusadla samců nejsou určena pro lov nebo obranu, ale jako zbraň v soubojích s jinými samci, které podstupují v korunách starých stromů. Samičky po páření kladou vajíčka do trouchnivějících kmenů, dutin a kořenů starých a mohutných stromů, hlavně dubů, ale i jiných druhů listnatých stromů. Z vajíček se vylíhnou larvy, jejichž vývoj trvá až 5 let a mohou dorůst velikosti až 10 cm. Larvy si zhotoví z trouchu a trusu kokon a zakuklí se.

Habitat_Rohac_Palicky_D.Prachar

 

Dospělce můžeme potkat od konce května přibližně do srpna, žijí jen několik týdnů a po páření hynou. Roháči obecní žijí ve světlých listnatých lesích s velkými stromy. Dnes je najdeme převážně v zámeckých parcích, alejích či zahradách a na hrázích rybníků, kde vyhledávají staré odumírající stromy, jejich torza a pařezy. Tato místa připomínají svou strukturou právě kdysi běžné pastevní světlé lesy, které v naší krajině prakticky neexistují, a proto jsou vytlačeni do okolí měst a vesnic. V České republice se roháč vyskytuje především na jižní a střední Moravě a v nejteplejších částech středních, jižních a severních Čech.

 

 

Jasoň dymnivkový parnassius mnemosyne

jason_AlesMoravecDalším druhem světlých listnatých lesů je nápadný a velký motýl, jehož dospělci létají od konce dubna do začátku července pouze ve slunečných dnech. Po spáření vyhledávají samičky místa v polostínu, kde rostou dymnivky. Tam kladou do hrabanky a suchého listí vajíčka. Další rok na jaře se z vajíček vylíhnou housenky, které se živí ještě nekvetoucími dymnivkami, zakuklí se a v květnu a červnu téhož roku z kukly vyletí dospělý motýl. Jasoni dymnivkoví nedokáží přežít v hustém lese, i když tam rostou koberce dymnivek. Vyhledávají pouze prosluněné listnaté lesy nebo jejich okraje, které musí být dostatečně rozvolněné. Nutnou podmínkou je návaznost světlých lesů na kvetoucí louky, kde se motýli páří a hledají nektar. Jasoň dymnivkový již vyhynul v Čechách a přežívá jen na několika málo lokalitách na Moravě. Často pod elektrickým vedením, kde dochází k pravidelnému prosvětlování náletů dřevin.

 

Modrásci černoskvrnný, bahenní a očkovaný phengaris arion, nausithous a teleius

Projekt je zaměřen také na 3 druhy modrásků, které mají složitý Modrasek_cernoskvrnny_Bohumil_Jagosvývojový cyklus a v naší krajině jsou vázáni na louky a pastviny. Prvním druhem je náš největší modrásek – modrásek černoskvrnný. Část území Bílých Karpat a Beskyd, hlavně v oblasti Valašska jsou jedním z posledních míst, kde se vyskytují relativně životaschopné a stabilní populace. Housenky motýla žijí hlavně na mateřídouškách nebo dobromysli. Poté se spouštějí na zem, kde je najdou dělnice mravenců rodu Myrmica, které je odnesou do svého hnízda v zemi. Housenky ovšem nejsou tak nevinné, jak by se mohlo zdát a živí se larvami mravenců. Modrásek černoskvrnný žije na suchých, k jihu obrácených extenzivních pastvinách 7_mravenci_myrmica_archivs nezapojeným drnem. Ovce, které se zde pasou, se vyhýbají právě mateřídoušce, která jim nechutná. Na takových pastvinách se líbí i mravencům. Takových plošek s mravenci a mateřídouškou potřebuje motýl k životu v krajině více. Je totiž dokázáno, že sem tam některá z populací vyhyne buď vlivem nemocí, či nepřízní počasí a je nutné, aby takových malých mikro populací bylo v blízkosti více. Motýli v čase totiž můžou ze sousední populace znovu kolonizovat krátkodobě opuštěnou pastvinu. Složitý vývojový cyklus, opouštění pastvy nebo zalesňování pastvin přivedlo tento druh na pokraj vymření. Změna hospodaření a úbytek tohoto druhu úzce souvisí s mizením starých hospodářů, které ještě na Valašsku můžeme potkat.

Modrasek_bahenni_Bohumil_JagosModrasek_ockovany_Bohumil_JagosPodobný vývojový cyklus mají i další dva cílové druhy, které jsou závislé na mravencích rodu Myrmica. Jsou jimi modrásek bahenní a modrásek očkovaný. Na rozdíl od předešlého druhu potřebují k vývoji housenek porosty krvavce totenu, který roste na vlhkých loukách. Příčiny úbytku těchto motýlů jsou také známé, protože vlhká luční stanoviště s jejími vzácnými obyvateli doplatila na odvodňování krajiny a meliorace mokřadů.

 

Žluťásek barvoměnný colias myrmidone5_zlutasek_archiv

Tento druh je v našem projektu tím nejvzácnějším, vyžaduje mozaiku světlých lesů, šetrně sečených luk s nektarem a živnou rostlinou - čilimníkem a míst ponechaných aspoň jeden rok neposečených. A to vše na velkých plochách. V ČR je nezvěstný od roku 2010 a na Slovensku jsou podle nejnovějších odhadů jeho populace před kolapsem. Mizí dokonce i v Rumunsku, kde donedávna existovaly velké populace.

 

 

 

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt