EVL Porta Bohemica

Záhlaví_WEB_01


 

Porta Bohemica_České středohoří

 

Porta Bohemica

Evropsky významná lokalita Porta Bohemica se rozkládá v Českém středohoří a Děčínské vrchovině. Jedná se o největší lokalitu začleněnou do projektu LIFE, která byla nově vyhlášena teprve v roce 2016. Je tvořena hlubokým, v Děčínské vrchovině kaňonovitým, údolím řeky Labe, které vzniklo dlouhodobým antecedentním zahlubováním velkého toku. Řeka si zde zachovala původní charakter toku a vytvořila jedinečné údolí. Skladba biotopů na svazích údolí odpovídá velmi pestré geologické stavbě a lokálním klimatickým podmínkám. V důsledku vysoké odolnosti vulkanitů jsou labské údolní svahy převážné příkré, místy až 400 m vysoké. Strmé skalnaté svahy osidlují většinou suché stepní trávníky (př. Kalvárie, Kozí vrch), štěrbinová vegetace skal a drolin s nízkými xerofilními dřevinami. Na svazích jsou pohyblivé sutě kyselých i karbonátových hornin (okolí Sebuzína, Dolních Zálezel, Brné a Těchlovic), dále štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin, při okrajích zazemněné sutě přecházejí v suťové lesy se zastoupením lípy velkolisté. Při vyústění hluboce zaříznutých vodních toků do údolí Labe se formují náplavové kužele. Tyto přítoky lemují údolní jasanovo-olšové luhy, pobřežní vegetace potoků, dále se v nivách a jejich okolí vyskytují střídavě vlhké bezkolencové louky, vlhká tužebníková lada i vlhké pcháčové louky. Luční porosty tvoří zejména mezofilní ovsíkové louky. Nivu Labe pokrývají místy zachovalé měkké luhy nížinných řek (Nebočady, Svádov aj.), bahnité říční náplavy se šmelem okoličnatým (Butomus umbellatus), bylinné lemy nížinných řek, říční rákosiny a vegetace vysokých ostřic. Cílovými stanovišti jsou: Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi) 6110, Středoevropské silikátové sutě 8150, Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně 8160, Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 9180

Díky mikroklimatickým zvláštnostem (podmrzající sutě a výhřevné skalní výchozy) se v labském údolí mohou v těsné blízkosti vyskytovat druhy teplomilné (s centrem rozšíření v oblasti Černého a Středozemního moře) i chladnomilné (s centrem výskytu v severní Evropě a v horách střední Evropy). Vzhledem k unikátní orientaci údolí Labe jih - sever zde dochází k pronikání teplomilných prvků údolím dále na sever, dobrým příkladem je nejsevernější výskyt ještěrky zelené (Lacerta viridis) na Kalvárii a u Dolních Zálezel. Negativním příkladem je však šíření nepůvodních invazních druhů rostlin např. křídlatek (Reynoutria sp.) a netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) podél Labe a jeho přítoků. Z významnějších druhů zde nalezneme druhy chráněné jak českou, tak mezinárodní legislativou. Druhy chráněné soustavou Natura 2000 jsou např. bobr evropský (Castor fiber), losos obecný (Salmo salar), přástevník kostivalový (Callimorpha (=Euplagia) quadripunctaria*), roháč obecný (Lucanus cervus) a ještěrka zelená (Lacerta viridis). Dále se zde vyskytuje např. modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae), ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka hladká (Coronella austriaca), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis). Z rostlin můžeme zmínit např. kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), křivatec český (Gagea bohemica), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kavyl ivanův (Stipa pennata), koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), pryšec sivý pravý (Euphorbia seguieriana subsp. seguieriana), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago).

Lokalita je ohrožena zarůstáním stepních lokalit expanzivními křovinami a náletovými dřevinami (hlohy, růže, trnka, jasan). Zároveň dochází k šíření invazního akátu (Robinia pseudacacia) z okolních porostů a nověji také pajasanu žláznatého (Ailanthus altissima). Pro péči o nelesní stanoviště je navržen výřez nežádoucích křovin a náletových dřevin s následnou údržbou plochy pastvou či kosením. Lesní porosty byly v minulosti negativně ovlivněny výsadbou geograficky a stanovištně nepůvodních dřevin. Při obnově porostů je potřeba přednostně odstraňovat tyto nevhodné dřeviny a do porostů vnášet chybějící dřeviny přirozené druhové skladby. Důraz bude kladen i na přirozenou obnovu porostů a členitější prostorovou strukturu lesa.

 

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt