Drobné stavby

Součástí vyhodnocení krajinného rázu prostředí je identifikace charakteristických (mnohdy určujících, jedinečných) prvků oblasti a to přírodní či kulturní povahy. Mezi tyto představitele spadají i drobné stavby, které se projevují jak ve vizuálním obrazu, tak mnohdy i ve specifické spiritualitě venkova.  Zahrnují především stavby menších rozměrů sakrální i profánní (světské) povahy. Svou přítomností a projevem  spoluvytvářejí kulturně historickou stopu území a ovlivňují jeho estetickou hodnotu. K dané lokalitě bývají vázány příběhem, legendou nebo i výskytem nezbytného zdroje pro jejich funkčnost. Z hlediska kompozičních vztahů, které nás při hodnocení krajinného rázu také zajímají, lze vypozorovat různé postavení. Mohou se vyskytovat  prvky zcela samostatné bez záměrné prostorové návaznosti, ale také takové, jež jsou součástí  kompozičních úprav, většinou doplněných o přítomnost jiné větší stavby.

Drobné kulturní prvky lze typologicky vymezit na základě poslání a funkčního využití na: 

  • Náboženské prvky
    poslání: projev náboženského smýšlení - posilování a upevňování víry, prostředky poděkování… 
    a)  drobná sakrální architektura (kříže, boží muka, kapličky, obrázky…)
    b)  drobné archeologické památky (menhiry, mohyly…)

  • Terénní prvky
    poslání: vymezení majetkoprávních vztahů
    (hranečníky, mezníky, kamenné zídky, tarasy, hraniční stromy…)
  • Technické prvky a solitérní historické hospodářské prvky či soubory
    poslání: zlepšení životního standardu a usnadnění podmínek pro  hospodaření 
    (vodní, vojenské, dopravní prvky, triangulace, sklípky, salaše, kůlny…)
  • Ostatní prvkyblíže nespecifikovaná skupina hmotných i nehmotných prvků
    poslání: většinou vzpomínkového charakteru
    mohou být spojené např. se:
    • smrtí, místními zvyklostmi
    • životem významné osobnosti
    • důležitými událostmi

S odstupem času se drobné stavby stávají součástí minulosti a při správné interpretaci představují jeden z historických pramenů poznání o: 

  • stavu krajiny před kolektivizační proměnou
  • používaném stavebním materiálu
  • náboženském a kulturním životě v regionu
  • ekonomickém, technickém a hospodářském rozvoji území
  • právních zvyklostech (souvisí např. s vymezováním hranic)
  • apod.

Význam drobných staveb je úměrný hodnotě, kterou mají. Také rozsah jejich působení je různý, od lokálního přes regionální až po národní. Pro drobné stavby je typický  především vztah k místu (topický charakter = sepětí s prostředím), kde se nachází, tzn. působení spíše lokálního rozměru.

  • Historická a památková hodnota
    Obě dvě hodnoty vyplývají výrazněji než ostatní z historického vývoje prvku. Na našem území se nacházejí důkazy kulturního myšlení a tvorby již od pravěku. Významnost historického sdělení bývá úměrná stáří prvku. Památkovou hodnotu budou splňovat všechny kulturní a národní kulturní prvky zapsané v Ústředním seznamu podle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. Mimo zákonem stanovené prvky mohou mít tuto hodnotu i prvky, které odkazují na konkrétní událost, osobnost či jev (vzpomínkový charakter).
    Prvek (místo) může být spojeno s:
    • životem „významné“ místní osobnosti
    • „významnou“ událostí
    • příběhem, legendou, pověstí
  • Architektonická a umělecká hodnota
    Drobné památky reprezentují dobu svého vzniku, a přestože ne zcela přesně, představují také jednotlivé umělecké slohy. Jejich nevěrohodnost spočívá v lidovém podání, kdy mnohé památky (především sakrální architektura) byly vytvořeny z iniciativy obyčejných lidí a nikoliv opravdovými umělci.

Zkoumáním některých detailů vlastního stavebního objektu lze mnohdy dojít ke zpřesňujícím informacím o: době vzniku (letopočet), autorovi (iniciály) a jeho uměleckých schopnostech, donátorovi, úmyslu (nápisy), zvyklostech apod. Tyto údaje napomáhají ocenit významnost díla a jeho poslání v kontextu doby vzniku i vzhledem k současnosti.

Architektonická a umělecká hodnota prvků se neprojevuje jen na vlastním objektu, ale především v kompozici s okolním prostředím. Uspořádání lze vnímat ze dvou pohledů:

  • Původní cílená kompozice – je uspořádáním všech „umělých“ dílčích prvků v jeden logický celek. Jde o autorovo záměrné a prvotní formování prostoru. K původnímu prostorovému uspořádání mohou postupně přibývat nové prvky rozšiřující záměr či jen nahrazující starší stavby.  
  • Kompozice s přírodním prostředím -  záměrná i náhodná. Rozumíme tím soulad hmotných staveb s bezprostředním i širším okolím. Faktorů, které nás při hodnocení celkového vnímaného obrazu ovlivňují je celé řada. Počínaje naším vlastním rozpoložením, schopností prožít a vyhodnotit vnímané až po  neovlivnitelné působení počasí, intenzity osvětlení v závislosti na denní i roční době.  Záleží na tvůrci projektu, zda-li využije současný přírodní potenciál místa ve svůj prospěch,   přetvoří ho, či jej nebude respektovat vůbec.
  • Technická a stavební hodnota
    Vzniklé prvky jsou ukázkou vývoje techniky a rozvoje myšlení v souvislosti se zlepšením životních podmínek
    a využitím přírodního potenciálu.
  • Kulturní a estetická hodnota
    Drobné stavby jako představitelé kulturní charakteristiky krajiny jsou dokladem působení člověka v celé délce jeho existence a podílejí se na obrazu kulturní krajiny včetně jejího využití. Estetická hodnota je dána nejen vlastním uměleckým ztvárněním objektu, ale i jeho zasazením, ať již se záměrným či náhodným, do prostoru. K řadě  prvků se vázaly kulturně společenské události spojené s životem komunity. Některé měly charakter náboženských poutí a slavností, jiné byly spojeny s běžným životem na venkově (např. osazování mezníku, mezní spory).     

Ve venkovské krajině jsou jedním z výrazných obrazotvorných činitelů také siluety solitérních stromů. Podle zákona 114/1992 Sb. (396.8 KB) lze mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí vyhlásit ze památné stromy s podmínkami ochrany (§46 zákona). Z hlediska ochrany přírody mohou být památné stromy i významnými krajinnými prvky, nebo jejich součástmi. Velmi často se hodnotné solitéry vyskytují kolem sakrálních staveb, kde dotvářejí duchovní atmosféru místa, ale i kolem usedlostí jako ochrana před bleskem. Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu ochrany přírody uloženém v centrálním pracovišti AOPK ČR v Praze.

 

Význam pro krajinný ráz

Na ochranu významnějších staveb kulturní povahy byl ustanoven zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. Tato péče se však vztahuje jen na hmotné a nehmotné dědictví vyhlášené za kulturní (§2) či národní kulturní památku a zapsané v ústředním seznamu. Proto, aby se objekt mohl stát kulturní památkou ve smyslu §2 památkového zákona, musí splňovat některé ze stanovených kriterií. Zcela pochopitelně dané podmínky splňují stavby spíše významnější povahy  a regionálního významu. U drobných  staveb však lze vypozorovat  význam především pro identitu místní komunity, lokálního dosahu, a protože nebývají výrazné umělecké, vědecké či jiné hodnoty, zpravidla nejsou vyhlášeny za kulturní památky dle příslušného zákona. Jejich opravdová důležitost a nezastupitelnost je patrná především v kontextu celku (= vybraného krajinného prostoru),  kde jako kulturní prvky krajinné scény spoluudávají transcendentální rozměr místa a obvykle zvyšují estetickou hodnotu místa. Jako interpretačně využitelný pramen dokládají kulturně historický vývoj oblasti, a jsou tedy také součástí její kulturně historické charakteristiky. Hodnocení krajinného rázu proto vyžaduje i znalost této v měřítku krajiny drobné, přesto však velmi významné, skladebné součásti venkovského obrazu.  

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt