AOPK ČR >> Obecná ochrana přírody a krajiny >> Krajinný ráz a výstavba

Krajinný ráz a výstavba

Ráz krajiny je významnou hodnotou dochovalého přírodního a kulturního prostředí a je proto chráněn před znehodnocením. Je dán specifickými rysy a znaky, které vytvářejí její rázovitost - odlišnost a jedinečnost. Ráz krajiny vyjadřuje nejenom přítomnost pozitivních jevů a znaků, ale též kulturní a duchovní dimenzi krajiny. Pojmu „krajinný ráz“ odpovídá pojem „charakter krajiny“ (Landscape Character, Landschaftscharakter), vyjádřený především morfologií terénu, charakterem vodních toků a ploch, vegetačního krytu a osídlení. 

Celoevropsky přijatý standard předpokládá, že existuje zájem na celoplošné ochraně krajinného rázu jako součásti kulturního dědictví minulosti a příznivého životního prostředí budoucích generací. Orgány ochrany přírody mají za cíl chránit nejen zvláště chráněná území a vyjmenované druhy rostlin a živočichů, ale mají aktivně přispívat k péči o celé území beze zbytku, zejména z hlediska zachování bohatosti a pestrosti krajinných typů, jejich estetických a přírodních hodnot.

Ochrana krajinného rázu je ochranou obecnou, platí tedy na celém území státu. Zvýšená pozornost je problematice věnována v chráněných krajinných oblastech, kde je zachování harmonického obrazu kulturní krajiny a omezení případných rušivých vlivů významným předmětem zájmu Agentury.

Co znamená ochrana krajinného rázu?

Aby bylo možno krajinný ráz chránit, je nutno popsat a vyhodnotit znaky a hodnoty, které krajinný ráz dané krajiny utvářejí. Dále se hodnotí vlivy navrhovaných záměrů na tyto znaky a hodnoty, tj, zásahy do krajinného rázu, nebo se provádí hodnocení území z hlediska krajinného rázu a stanoví se opatření k jeho ochraně.

Metodiky a postup hodnocení

V praxi se uplatňuje dvojí možnost hodnocení. Jednou z nich je vyhodnocení krajinného rázu dané oblasti, která se většinou rozdělí na menší prostorové jednotky. V jednotlivých územních celcích se popisují její charakteristiky a hodnoty. Takto zpracovaný podklad není jen zhodnocením estetických a přírodních kvalit území, ale může být brán zároveň jako preventivní odborný podklad[1]  (nezávazné povahy) při posuzování dalšího využití a změn v území.  Druhým případem je hodnocení konkrétního (většinou navrhovaného) vlivu záměru na krajinný ráz, kdy je posuzováno jeho působení  a projev v daném prostředí.

Kromě vlastního postupu hodnocení, jež si může každý rozpracovat zcela libovolně, existuje několik pomocných metodik zabývajících se krajinným rázem. Jejich využívání je zcela individuální a nelze je zobecňovat, mnohdy se navíc používají kombinace hodnocení.

Metodická doporučení a podklady pro hodnocení krajinného rázu:

1) Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě (metodické doporučení). Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) 1999, Míchal, I. et al.    

2) Metodický podklad hodnocení krajinného rázu v chráněných krajinných oblastech. SCHKO ČR 1997, Bukáček, 
     R.; Matějka, P. a kol.

3) Hodnocení krajinného rázu představované Doc. Ing. arch. I. Vorlem, Csc.      

4) Hodnocení krajinného rázu představované Doc. Ing. arch. J. Löwem

5) Löw, J. a Míchal, I.: Krajinný ráz. Lesnická práce. Kostelec nad Černými lesy 2003. (Publikace)

6) Posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz – metodický postup. 
     ČVUT. Praha 2004. I. Vorel; R. Bukáček; P. Matějka; M. Culek; P. Sklenička.

Některé související aspekty krajinného rázu

Výsledné hodnocení krajinného rázu se odvíjí od kvality jednotlivých komponent. Kulturní a historická charakteristika krajiny je spjata s osidlováním a životem v krajině, přírodní hodnota je tvořena především kvalitou a pestrostí přírodních složek. Výraz vzniklého krajinného obrazu, jehož součástí jsou tedy doklady existence a působení člověka (sídla, samoty, drobné stavby, cesty, obhospodařované plochy, rybníky apod.) je dán společným projevem všech charakteristik. Seskládáním existujících dílčích plošek různých tvarů  v jejich proměnlivých barevných tónech vzniká výsledný dojem estetického souladu/nesouladu  rozdílných kvalit. Případnou subjektivitu hodnocení lze omezit vycházením z určitých vžitých  poznatků, co je estetické[2] a co přispívá k harmonii prostředí (= objektivní stránka hodnocení).

Při popisu krajinného rázu je snahou rozpoznat čím je daný krajinný prostor charakterizuje (tzn. co tvoří soubor typických znaků prostředí). Identifikací znaků přírodní i kulturní povahy, sledováním vzájemných vztahů a časoprostorových změn je podávána informace o funkci systému, hodnotě a konečně o vizuálním vzhledu řešené oblasti. Stupeň kvality (např. území se zvýšenou estetickou hodnotou) určuje další využívání území. Je zřejmé, že větší omezení stavebních, územních  nebo ostatních činností se bude dotýkat oblastí se zachovalejšími charakteristikami. Přesto nelze obecně vycházet jen z poznatků o kvalitě hodnot bez konfrontace vlastního záměru s prostředím. Toto hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz bývá řešením variantním, kdy se na základě posuzování jednotlivých scénářů hledá optimální alternativa. Nesmírně důležité je pochopení přesahu působení některých záměrů převažujícího vertikálního směru (např. větrné elektrárny, věže mobilních operátorů) do mnohdy značně vzdáleného okolí. Umisťování takových staveb se musí individuálně posuzovat pro konkrétní místo a krajinný prostor a nelze jej  zobecňovat. Pohledy na  horizonty ať již obcí či na obzor krajiny jsou jedním z vyhledávaných popisů výrazu krajiny, stejně jako hledání dominantních prvků a rysů.


[1] V období mezi roky 1995 – 2015 byly studie preventivního hodnocení krajinného rázu vypracovány pro všechny CHKO.  

[2] I. Vorel se ve svém hodnocení pokouší zobjektivnit krajinný ráz právě přes obsahovou náplň estetické hodnoty, která je chápána v závislosti na estetické normě.

Estetická norma je určitým filtrem, který v určité době, v určité zeměpisné šířce a délce, v určitém kulturním prostředí ovlivňuje způsob estetického vnímání, cítění a prožívání. Estetická norma je závislá na celé škále společenských vlivů.“ …

„Estetické hodnoty krajiny jsou tvořeny jednak hodnotami emociálními a jednak hodnotami obsahovými. Právě obsahové hodnoty jsou pro vnímání a hodnocení krajiny velmi specifické.“ (SKLENIČKA, P.; VOREL, I. (eds.), 1999: Péče o krajinný ráz cíle a metody.  Sborník přednášek a diskusních příspěvků z kolokvia konaného 17. a 18. února na Fakultě architektury v Praze. ČVUT Praha, s. 22).

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt