AOPK ČR >> Velký a Malý Tisý
AOPK ČR - RP Jižní Čechy Seznam lokalit

Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý

Velký a Malý Tisý

Předmět ochrany

Jedna z nejvýznamnějších ornitologických rezervací ČR, soustava rybníků, luk, lesíků a polí

Základní údaje

Rozloha 557,55 ha
Nadmořská výška 422 - 431 m
Území je zvláště chráněno od 17. 6. 1957
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Jižní Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Velký a Malý Tisý

Geologie

Podloží je pestré. V jihovýchodní části se vyskytují bělošedé kaolinické pískovce a slepence, rudočervené a bělošedé jílovce, jílovité pískovce a prachovce svrchnokřídového stáří tvořící svrchní oddíl klikovského souvrství (santon). Ve východní části vystupují třetihorní montmorillonitické jíly a diatomové jíly až diatomity domanínského souvrství (neogén). Poloostrov Lůsy tvoří neogenní sedimenty zlivského souvrství - prokřemenělé jílovité pískovce až slepence, naspodu s nezpevnělými jílovitými písky a písčitými jíly. Kvartér je zastoupen ve východní části území pleistocenními sprašemi a sprašovými hlínami a mozaikou holocenních fluviálních a deluviálních hlinitých písků a písčitých hlín. Půdní povrch tvoří převážně kambizem a pseudogleje.

Letecký pohled na NPR Velký a Malý TisýNPR Velký a Malý Tisý, foto RNDr. Jan Ševčík

Flóra

Kdysi nejrozsáhlejší formaci lužních doubrav a olšin (Quercus robur - Padus avium, Alnus glutinosa - Padus avium) pokrývají dnes rybníky. Olšiny se zachovaly nejčastěji v podobě křovinatých porostů vrb a jako porosty olše lepkavé (Alnus glutinosa). Ve zvodnělých místech roste kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), ďáblík bahenní (Calla palustris), u zanesených stok nebo zbahněných okrajů rybníků rozpuk jízlivý (Cicuta virosa) a ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus), dřípatka horská (Soldanella montana) a čarovník prostřední (Ciraea intermedia). Velké plochy bývalých pastvin (Violion caninae) se uzavírají nálety břízy a borovice, ustupuje trnka (Prunus spinosa), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), hloh obecný (C. laevigata) a jalovec obecný (Juniperus communis). Vzácně roste vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prha arnika (Arnica montana), řebříček bertrám (Achillea ptarmica), pcháč různolistý (Cirsium helenioides) a v podrostu řídkých porostů krušiny olšové (Frangula alnus) na několika místech hadilka obecná (Ophioglossum vulgatu). Porosty jednosečných luk (Arrhenatherion, Caricion fuscae, Molinion) na březích rybníků jsou stanovištěm pro všivec ladní (Pedicularis sylvatica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), vstavač kukačku (Orchis morio), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris), pampelišku Nordstedtovu (Taraxacum nordstedtii), jetel kaštanový (Trifolium spadiceum) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). 

Na fragmentech ustupujících ostřicomechových rašelinišť (Caricion lasiocarpae), z nichž největší je na ostrůvku Malého Tisého, roste v porostech rašeliníků ostřice mokřadní (Carex limosa), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Ve vodních společenstvech (Potamenion lucentis, Parvopotamion) menších rybníků kvete lakušník niťolistý (Batrachium trichophyllum), rdest světlý (Potamogeton lucens), r. ostrolistý (P. acutifolium), r. vláskovitý (P. trichoides), voďanka žabí (Hydrocharis morsusranae) a řečanka mořská (Najas marina). Ustupující porosty rákosin s dominujícím rákosem obecným (Phragmites australis) lemují v různě širokých pruzích vodní hladiny rybníků. Ve spuštěných nebo vypuštěných rybnících se v mělčinách rozrůstají společenstva (Oenanthion aquaticae) s porosty haluchy vodní (Oenanthe aquatica) kamyšníku přímořského (Bolboschoenus maritimus), šmelu okoličnatého (Butomus umbellatus), tajničky rýžovité (Leersia oryzoides), ostřice české (Carex bohemica), skřípiny kořenující (Scirpus radicans) a sítiny rybniční (Juncus tenageia). V ostřicových porostech (Caricion gracilis) s dominantní ostřicí štíhlou (Carex gracilis) roste zábělník bahenní (Comarum palustre), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), tolije bahenní (Parnassia palustris), rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata), třtina šedavá (Calamagrostis canescens) a štírovník bažinný (Lotus uliginosus).

Puchýřka útlá  roste ve vodních nádržích a tocích po dočasném poklesu vodní hladiny.Puchýřka útlá, foto Ing. Josef Hlásek

Fauna

Díky velké diverzitě stanovišť je fauna bezobratlých bohatá a rozmanitá. Žije tu škeble rybničná (Anodonta cygnea), pavouci Marpissa pomatia, Gnaphosa nigerrima, Walckenaeria nodosa, Dolomedes plantarius, rašelinný mravenec (Formica picea), dále střevlíci Paratachys fulvicollis a Perigona nigriceps, drabčíci Hypnogyra glabra a Paederus limnophilus, vodomil (Berosus spinosus), páchník hnědý (Osmoderma eremita) a motýli batolec červený (Apatura ilia), b. duhový (A. iris), bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) a otakárek fenyklový (Papilio machaon). Nejvýznamnější složkou fauny rezervace jsou ptáci vázaní na mokřadní ekosystémy. Ve 2. pol. osmdesátých let 20. století byl prokázán výskyt minimálně 155 druhů ptáků, z toho 107 hnízdících. Mimo jiné hnízdí bukač velký (Botaurus stellaris), volavka červená (Ardea purpurea), kopřivka obecná (Anas strepera), čírka obecná (Anas crecca), do 10 párů zrzohlávky rudozobé (Netta rufina), hohol severní (Bucephala clangula), jeden pár orla mořského (Haliaeetus albicilla) a luňáka hnědého (Milvus migrans), pochop rákosní (Circus aeruginosus), ostříž lesní (Falco subbuteo), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a ch. malý (Porzana parva), bekasina otavní (Gallinago gallinago), nepravidelně břehouš černoocasý (Limosa limosa), vodouš rudonohý (Tringa totanus),na umělých ostrůvcích několik desítek párů rybáka obecného (Sterna hirundo), cvrčilka slavíková (Locustella luscinoides), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), slavík modráček (Luscinia svecica) a sýkořice vousatá (Panurus biarmicus).

Rezervace je významnou migrační zastávkou i potravním stanovištěm některých v okolí hnízdících druhů. Velký Tisý je jedním z největších shromaždišť hus velkých v regionu, jejichž počty dosahují maxima v srpnu, kdy se vyskytuje až 5000 jedinců. V období migrací, především v době, kdy je rybník vypouštěn, dosahují počty ostatních protahujících ptáků až několika tisíc. Vyskytují se např. desítky volavek bílých (Egretta alba), stovky hus polních (Anser fabalis) a běločelých (A. albifrons), až 500 čírek obecných (Anas crecca) a lžičáků pestrých (Anas clypeata). Rozmnožuje se zde skokan ostronosý (Rana arvalis) a stabilně tu žije několik vyder říčních (Lutra lutra). 

V zátoce VelkéhoTisého můžete vidět různé vodní ptáky.Zátoka Velkého Tisého, foto RNDr. Jan Ševčík

Způsoby péče o území

Rybníky na území rezervace jsou hospodářsky využívány a celá soustava má pro vlastníka i značný strategický význam pro manipulaci s vodou. Řízená péče o rezervaci má za cíl omezit negativní působení rybí obsádky na ekosystém rybníka, dochází rovněž k účelové manipulaci s výší hladiny v rybnících a jsou přijímána opatření vedoucí k obnově litorálních porostů, které byly v minulosti intenzitou hospodaření značně poškozeny a redukovány. Na zemědělských pozemcích je prováděn individuální režim hospodaření. Výkon práva myslivosti je silně omezen, je povolen pouze lov prasete divokého, lišky a obou druhů kun. Terénní stanice Národního muzea slouží k výzkumným ornitologickým účelům.

Omezení pro návštěvníky

Území je veřejnosti přístupné po veřejných cestách.

Víte že

rybník Velký Tisý byl dostavěn jako jeden z prvních velkých rybníků Třeboňska v roce 1505? Při jeho výstavbě se poprvé objevilo jméno slavného rybníkáře Štěpánka Netolického.

Území leží v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko

Přílohy

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt