AOPK ČR >> Špičatý vrch-Barrandovy jámy
AOPK ČR - RP Střední Čechy Seznam lokalit

Přírodní památka Špičatý vrch-Barrandovy jámy

Špičatý vrch-Barrandovy jámy

Předmět ochrany

Významná paleontologická lokalita.

Základní údaje

Rozloha 2,81 ha
Nadmořská výška 368 - 414 m
Území je zvláště chráněno od 3. 8. 1970
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Střední Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Špičatý vrch-Barrandovy jámy

Geologie

V severozápadní části území jsou zachovány dvě řady starých sběratelských jam ve kterých Joachim Barrande a jeho následovníci získávali téměř po dvě století zkameněliny ze silurských břidlic a vápenců. Zářez silnice z Loděnic do Bubovic z roku 1939 je jedním z prvních podrobně stratigraficky a paleontologicky zhodnocených důležitých geologických profilů vulkanickým vývojem siluru v severní části pražské pánve. Profil a sběratelské jámy jsou mezinárodně významným typickým nalezištěm řady druhů zkamenělin.

Na Špičatém vrchu vychází souvislý profil silurským motolským souvrstvím (wenlock) a nejspodnější částí kopaninského souvrství (ludlow). Od jihozápadu k severovýchodu probíhá tachlovický tektonický zlom. Na něm vzniklo svatojanské vulkanické centrum s výskytem bazaltových láv. Podle zlomu jsou přes sebe nasunuty horniny usazené v různých hloubkách pánve. Aulakopleurové břidlice (svrchní wenlock), nazývané podle nálezů trilobita Aulacopleura konincki, vycházejí v sz. části PP v zářezu silnice a ve sběratelských jamách. Tyto břidlice jsou nasunuty na mladší silurské vápence (ludlow). V zatáčce na západním okraji PP jsou na aulakopleurové břidlice nasunuty podél jižní větve přesmyku wenlocké bazaltové tufy, tufitické břidlice a vápence a basaltová žíla. Vápence se označují jako miraspisové, podle nálezů trilobita Miraspis mira. V nadloží miraspisových vápenců vychází břidlice a vápence s trilobitem Aulacopleura konincki usazené v mělčích částech pánve na svahu vulkanického centra. V zatáčce silnice k východu je odkryta žíla černého bazaltu obsahující vyrostlice zelených olivínů a ve svrchní části i nepřeměněných plagioklasů (živců). To ukazuje, že zde v době vrcholného silurského vulkanismu, před asi 423 milióny lety, dosahovala akumulace vulkanických hornin a usazenin nad mořskou hladinu a vytvářela ostrov.

Ve svahu nad zatáčkou byla další významná sběratelská jáma Joachima Barranda, kde byly těženy ischaditové vápence, pojmenované podle hojné kulovité řasy Ischadites. Odtud pochází bohaté společenstvo ramenonožců a gastropodů. Území PP je mezinárodně významným typickým nalezištěm řady druhů zkamenělin, zejména trilobitů, ramenonožců, gastropodů, graptolitů a řas popsaných odtud od dob Joachima Barranda.

Flóra

Lesní porost chráněného území tvoří převážně borovice lesní a černá. Mezi tyto cizorodé dřeviny jsou vtroušeny původní listnáče – dub zimní, jeřáb muk a j. obecný, babyka, habr a ojediněle buk. Poměrně velký podíl v poslední době začíná tvořit jasan. V keřovém patře se objevuje líska, růže šípková, hlohy, svída krvavá, zimolez pýřitý a mladé dřeviny stromového patra. V podrostu roztroušeně nalezneme druhy dubohabřin (hrachor jarní, jaterník podléška, černýš hajní) stejně jako teplomilných doubrav (kopretina chocholičnatá, jetel chlumní, prorostlík srpovitý). Z nepůvodních bylinných druhů tu je rozšířena zejména netýkavka malokvětá. Mezi nenáročné a v tomto území nejvíce rozšířené byliny patří pryšec chvojka, válečka prapořitá , rozchodník veliký, zvonek broskvolistý či divizna.

Zpestřením vegetačních poměrů jsou maloplošné zbytky xerotermních trávníků s výskytem například devaterníku velkokvětého, strdivky sedmihradské, chrpy porýnské, ožanky kalamandry nebo omanu hnidáku. Do míst s hlubší půdou a s hustším zápojem bylinného patra s druhy bělozářkou větevnatou, hlaváčem žlutým či šalvějí luční se šíří ovsík vyvýšený. Pro vápencovou suť v prostoru sběratelských jam je charakteristická ožanka hroznatá.

Fauna

Dosud ještě nebyl proveden podrobný zoologický průzkum lokality. Z bezobratlých jsou známí pouze měkkýši, z nichž zde byla nalezena skleněnka průsvitná (Vitrina pellucida), boděnka malinká (Punctum pygmaeum), keřnatka vrásčitá (Euomphalia strigella), údolníček drobný (Vallonia pulchella), drobnička válcovitá (Truncatellina cylindrica), žitovka obilná (Granaria frumentum), bezočka šídlovitá (Celilioides acicula), páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis) a páskovka keřová (Cepaea hortensis).

Z ptáků se zde nacházejí běžné lesní druhy jako je sýkora koňadra (Parus major), s. modřinka (P. caeruleus), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), brhlík lesní (Sitta europaea) apod. Ze savců obývá lokalitu jezevec lesní (Meles meles) a liška obecná (Vulpes vulpes).

Způsoby péče o území

Péče se soustřeďuje na geologické odkryvy, tj. zejména skalní výchozy v zářezu silnice, kde jsou periodicky vyřezávány náletové dřeviny.

Naleziště zkamenělin (jámy) dostatečně udržují svou činností sběratelé.

Lesní porosty s borovicí černou a akátem a borové monokultury by měly být v rámci lesního hospodaření postupně výběrnou těžbou přeměňovány na doubravy s vtroušenými dalšími druhy listnáčů (dub šipák, lípa, javor babyka, jeřáb břek, habr). Na severním svahu s hlubší půdou se počítá se skupinami buku. V porostu by měly být ponechány některé stromy na dožití a část mrtvého dřeva na zemi.

V území jsou opakovaně sanovány u silnice občas vznikající divoké skládky.

Omezení pro návštěvníky

Území je veřejnosti přístupné bez omezení.

Geologické profily a některá naleziště zkamenělin se nacházejí přímo v zářezu silnice a jsou proto přístupná přímo z této komunikace obkružující přírodní památku.

Na okraji území a z části i v jeho středu se nachází několik rekreačních chat, které příliš nepřispívají k dobrému stavu přírodní památky.

Území leží v chráněné krajinné oblasti Český kras

Přílohy

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt