AOPK ČR >> Babiččino údolí
AOPK ČR - RP Východní Čechy Seznam lokalit

Národní přírodní památka Babiččino údolí

Babiččino údolí

Předmět ochrany

Ochrana přírody a krajinného rázu místa kulturně významného.

Základní údaje

Rozloha 331,17 ha
Nadmořská výška 277 - 350 m
Území je zvláště chráněno od 9. 6. 1952
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Východní Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Babiččino údolí

Geologie

Malebné údolí řeky Úpy, louky v její nivě a smíšené lesy na přilehlých stráních se skalními výchozy jsou známé z knihy Boženy Němcové.

Národní přírodní památka Babiččino údolí se rozkládá v délce 9 km podél řeky Úpy na jejím středním toku. Jižní část v širokém úvalu řeky je typická rozsáhlými lučními porosty v nivě s lemy lesních porostů na prudkých svazích. V severní části převažují lesní porosty. Částečně je území dotvořeno člověkem v podobě parkových úprav klasicistního stylu, především v okolí ratibořického zámku a Loveckého pavilónu. V Babiččině údolí se nacházejí významné památkové objekty stejnojmenné národní kulturní památky.

Řeka je zde zaříznuta zejména do usazených hornin – na severu červených sedimentů permu, v jižní části do jemnozrnných usazenin svrchní křídy. Pozoruhodný je čtvrtohorní travertin (pěnovec).

Část území je součástí severovýchodního okraje české křídové pánve, v severní polovině národní přírodní památky na krystalinikum transgresívně nasedají sedimentární horniny karbonu a permu. Výchoz u Starého Bělidla je jediným dobře přístupným výchozem s transgresí karbonu na krystalinikum v severovýchodních Čechách. V jižní části památky pod Starým Bělidlem je údolí zahloubeno výhradně v křídových sedimentech. Nad údolními hranami při okrajích Babiččina údolí se místy zachovaly zbytky pleistocenních štěrkopískových teras řeky Úpy. Na vrstevních pramenech při bázi křídy jsou na více místech vyvinuty rozsáhlé pěnovce, ve kterých se nacházejí zkamenělé větévky, listy, mech, jehličí, někde i chitinové zbytky hmyzu. Z půdních typů převažují eutrofní kambizemě, fluvizemě, pararendziny a rankery.

Flóra

Svahy údolí jsou porostlé lesem s převážným zastoupením javoru klenu, lípy a buku s vtroušeným dubem, habrem a jedlí. Smíšené lesy jsou méně náchylné ke kalamitám a jsou botanicky bohaté. Nalézáme v nich samorostlík klasnatý, pižmovku mošusovou, orlíček obecný, konvalinku vonnou, lýkovec jedovatý, kruštík polabský, jaterník trojlaločný, zapalici žluťuchovitou, lilii zlatohlávek, měsíčnici vytrvalou nebo kapradinu laločnatou. Zajímavý je výskyt horských druhů, které sem byly splaveny Úpou, jako je např. žluťucha orlíčkolistá.

Louky v zaplavovaném území (nivě) Úpy byly bohužel z velké části meliorovány (zejména odvodněny), což vedlo k výrazné ztrátě druhového bohatství. Při jejich okrajích, na menších loučkách a ve starých sadech lze však nalézt řebříček bertrám, ocún jesenní a přesličku luční. Na jaře rozkvétá prvosenka vyšší, česnek medvědí, bledule jarní nebo sněženka podsněžník.

Fauna

Na strmých březích řeky Úpy hnízdí ledňáček říční, je na ni vázán také konipas horský, skorec vodní a cvrčilka říční. Kromě těcho drobných ptáků je zde možné vidět i vzácnou kachnu morčáka velkého, který je zajímavý tím, že dokáže ulovit rybu a hnízdí v dutinách listnatých stromů. Přímo v toku je možné vidět raka říčního nebo vranku obecnou. Na březích a na písčitých náplavech najdeme běžně stopy vydry říční. Nad vodou létá chráněná vážka klínatka rohatá, která své jméno získala podle útvarů v záhlaví připomínajících rohy.

Dravými ptáky zdejších lesů jsou krahujec obecný a jestřáb lesní nebo naše největší sova výr velký. V dutinách starých stromů hnízdí datel černý, strakapoud prostřední i malý, žluna šedá nebo holub doupňák. Stále vzácnějšími ptáky středoevropské krajiny jsou lejsek černohlavý i bělokrký, linduška lesní nebo sýkora parukářka. Zvláštním zobákem, uzpůsobeným k luštění semen ze šišek jehličnanů, upoutá křivka obecná.

Louky v Babiččině údolí zdobí mnoho starých solitérních stromů. Každý takový strom je nejen krajinnou dominantou, ale také domovem nejrůznějších živočichů od hmyzu až po ptáky.  V dutinách stromů se často vyvíjejí vzácné druhy brouků, například páchník hnědý, který získal své jméno podle charakteristikého zápachu. V dutinách je možné také najít jednoho z našich nejkrásnějších brouků zlatohlávka skvostného, který dorůstá velikosti až 3 cm. Dutiny využívají také neptopýři.

Významný je výskyt lučních motýlů vzácných v celé Evropě - modráska bahenního a očkovaného, jejichž populace se udržela také díky nedůslednému sklízení trávy z příkopů historického zavlažovacího systému. Oba motýli mají zajímavý životní cyklus. Jejich housenky se vyvíjejí z vajíček, která samička klade do květenství rostliny vlhkých luk, krvavce totenu. Po několikerém svlékání housenka oklame dělnici lučního mravence speciálním „parfémem“. Dělnice ji potom považuje za larvu vlastního druhu a odnese ji do mraveniště. Tam housenka pokračuje v klamavé strategii a živí se larvami a kuklami mravenců.  V mraveništi i přezimuje.Dospělý motýl vylétá v červenci a saje téměř výhradně nektar krvavce. 

Způsoby péče o území

Současní správci Babiččina údolí navazují na zvláštní péči, kterou mu věnovali již majitelé náchodského panství. Přírodě blízké lesní porosty se dochovaly zejména na špatně přístupných suťových stráních. Lesníci v území uplatňují jemné způsoby hospodaření a podporují přirozenou obnovu původních listnatých dřevin na úkor nepřirozeně vysokého zastoupení smrku. K dosažení těchto cílů je potřeba snižovat stavy černé a srnčí zvěře. Pro zachování biodiverzity lesních porostů a pro ochranu biotopu zvláště chráněných druhů hmyzu, je ponechávána část odumřelého dřeva stanovištně původních dřevin v porostech. Ponechávají se stojící souše, doupné stromy, ale i na zemi ležící dřevo.

Zvláštní péči věnujeme solitérním listnatým stromům v loukách. Nejstarší jsou staré 250 let. Při jejich ošetřování bereme v potaz nejenom jejich krajinářský význam, ale také požadavky arborikolního hmyzu a nepodceňujeme ani bezpečnostní rizika zejména v blízkosti cest a pěšin. Část ořezaných větví necháváme na hromadách na osluněných místech jako biotopy řady druhů hmyzu. Pro ohrožené xylofágní druhy hmyzu (páchník, zdobenec) je nezbytné ponechávání starých dutých stromů až do stadia zetlení.

Také loukám věnujeme zvláštní pozornost, při péči o ně se snažíme skloubit často protichůdné požadavky. Aby mohl proběhnout životní cyklus motýlů a nedošlo k poškození mravenišť, ponecháváme části luk nepokosené. Ochuzování luk o živiny kosením s odvozem trávy je ale zároveň důležité pro udržení esteticky hodnotné krajiny, zachování rostlinných společenstev a brání šíření rumištních druhů rostlin, jako jsou šťovíky a pcháče. Pastva ovcí, stejně jako sečení částí luk v pruzích, vrací do údolí jeho někdejší pestrost. 

Omezení pro návštěvníky

V chráněném území jsou staré stromy záměrně ponechávány na dožití až do fyzického rozpadu. Proto pohyb mimo turisticky značené pěšiny a oficiální cesty může být i nebezpečný.  Děkujeme Vám, že v území netáboříte.

Víte že

… zde na několika místech stále roste nová hornina? Jedná se o travertin (pěnovec), který vzniká usazováním rozpuštěných sloučenin z pramenících vápnitých vod.

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt