AOPK ČR >> Radotínské údolí
AOPK ČR - RP Střední Čechy Seznam lokalit

Přírodní rezervace Radotínské údolí

Radotínské údolí

Předmět ochrany

Ochrana významných rostlinných a živočišných společenstev stepí a lesostepí na devonských vápencích.

Základní údaje

Rozloha 104,66 ha
Nadmořská výška 247 - 353 m
Území je zvláště chráněno od 7. 6. 1950
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Střední Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Radotínské údolí

Geologie

Podloží tvoří silně zvrásněné prvohorní horniny převážně z období devonu o stáří přibližně 400 miliónů let. Komplikovaná skladba zvrásněných vrstev podmiňuje členitou morfologii meandrujícího údolí Radotínského potoka s výraznými skalními útvaru u Cikánky a pod Zadní Kopaninou. Jedná se převážně o vápence, jen místy s vložkami břidlic. Pouze na plošině vseverovýchodní části rezervace je pokryv druhohorních svrchnokřídových sedimentů (cenomanské pískovce, prachovce a jílovce).

V území je odkryt v podobě skalních výchozů a stěn opuštěných lomů téměř souvislý klasický geologický profil, začínající u Zadní Kopaniny tufitickými břidlicemi spodních poloh kopaninského souvrství (ludlow, silur) a pokračující k jihu převážně hlavonožcovými vápenci kopaninského souvrství a požárským souvrstvím (přídolí, silur). V jejich nadloží vycházejí na několika místech vápence lochkovského souvrství (lochkov, spodní devon) a pražského souvrství (prag, spodní devon) vyvinutého ve facii narůžovělých sliveneckých vápenců, které byly v minulosti těženy v řadě lomů. Nejmladší horniny tu jsou vápence zlíchovského souvrství s rohovci (zlíchov, spodní ems, spodní devon) s nadložními dalejskými břidlicemi v překocené synklinále severně od Rutického mlýna.

Geologický profil zastihuje typická naleziště zkamenělin (zejména mlži, gastropodi, hlavonožci, graptoliti a lilijice) v kopaninském a požárském souvrství jižně od Zadní Kopaniny známá již Joachimu Barrandovi, stejně jako naleziště v pražském souvrství (zejména trilobiti) a na rozhraní zlíchovského souvrství a dalejských břidlic u Rutického mlýna v centrální části rezervace.

Flóra

Vegetace území je určována reliéfem a typy hornin. Na plošinách se setkáme buď s kyselou doubravou s podrostem lipnice hajní nebo, v místech kde se vytvořily a zachovaly staré odvápněné třetihorní půdy (terra fusca) s mochnovou doubravou ve které roste mochna bílá, bukvice lékařská, srpice barvířská a acidofilní kostřava ovčí. Na jižně orientovaných vápencových svazích převažuje rozvolněná teplomilná doubrava s dubem zimním, hojným dřínem, třemdavou bílou a rozrazilem ožankovitým. Dub pýřitý se vyskytuje jen vzácně. Na mírně ukloněných jižních i severních svazích na vápencích roste dubohabřina s prvosenkou jarní. Tu střídá na suťovém svahu na pravém břehu Radotínského potoka habrová javořina s lípou velkolistou, meruzalkou alpínskou a omějem vlčí mor. V údolí Kopaninského potoka úspěšně roste smrk omorika vysazený zde před 80 lety. Na jižních skalnatých svazích se prostírá široká škála kostřavových, kavylových, pěchavových a válečkových teplomilných a skalních společenstev. Tyto stepní trávníky se v minulosti rozšířily díky pastvě domácích zvířat a klučení lesa. Plochy travnatých bezlesí v současné době zarůstají dřevinami (hlavně svídou, trnkami, ptačím zobem a jasany), ale řada lokalit na vápencových skalních výchozech a na velmi mělké půdě je poměrně stabilních. Většina z vzácných a ohrožených druhů nalezených v rezervaci roste právě v těchto xerotermních trávnících, např. kriticky ohrožený včelník rakouský. V údolní nivě vznikly kosením ovsíkové a blatouchové louky. V současné době jsou koseny jen z malé části a většina rychle zarůstá ruderálními druhy (kopřiva), náletem dřevin a vyvíjejí se směrem k lužnímu lesu.

V rezervaci jsou také bohaté výskyty mnoha teplomilných druhů mechorostů a hub, např. hřib satan.

Fauna

Z hlediska výskytu reliktních druhů hmyzu se jedná o nejbohatší lokalitu v Českém krasu. Byly zde provedeny soustavné průzkumy ploštic, střevlíkovitých, mandelinkovitých a nosatcovitých brouků, motýlů, dvoukřídlých a blanokřídlých.

Z významných pozorování se jedná např. o druhy ploštic, které zde byly poprvé zjištěny pro území Čech, vzácné teplomilné dvoukřídlé, vzácné parazitické zlatěnky, fytofágní reliktní brouky či motýly, kterých zde bylo nalezeno přes 600 druhů. Ochuzená zde není ani fauna měkkýšů, které svým bohatým druhovým složením odráží stanovištní pestrost území. Nalezneme zde zejména cenné druhy xerotermních skal a skalních stepí a druhy přirozených lesů, ale i vodní a ruderální druhy.

Během průzkumů obratlovců zde bylo zachyceno 7 druhů ryb, nejčastěji lín obecný (Tinca tinca), hrouzek obecný (Gobio gobio) a karas obecný (Carassius carassius). Žije tu 6 druhů obojživelníků, z nichž nejvýznamnější jsou ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan štíhlý (R. dalmatina). Radotínské údolí je jednou z mála pražských lokalit mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Z plazů stojí za zmínku především výskyt užovky hladké (Coronella austriaca). Z ptáků lze vyzdvihnout hnízdění ledňáčka říčního (Alcedo atthis), skorce vodního (Cinclus cinclus), konipasa horského (Motacilla cinerea) a konipasa bílého (Motacilla alba). Fauna savců se nijak neodlišuje od poměrů v jiných částech CHKO Český kras, někdejší výskyt sysla obecného (Spermophilus citellus) zanikl během 60. let 20. století. Nacházelo se zde také malé zimoviště netopýra velkého (Myotis myotis) a n. vodního (M. daubentonii), které však bylo zničeno těžbou vápence.

Způsoby péče o území

Nejcennější části území, teplomilné stepní trávníky a skalní stepi, je třeba chránit před zarůstáním náletovými dřevinami (svída, ptačí zob, trnka, jasan) a hromaděním biomasy. Proto jsou tyto dřeviny pravidelně vyřezávány a vybrané stepní trávníky občas koseny. V budoucnu se plánuje pravidelné spásání smíšeným stádem ovcí a koz. Stromové patro na okrajích stepí a na skalních výchozech je postupně rozvolňováno aby byl dostatek světla pro přežití vzácného bylinného podrostu (např. včelníku a třemdavy). V dubohabřinách a doubravách se uvažuje o možnosti obnovení výmladkového hospodaření (tzv. pařezení) pro podporu vzácných rostlinných i živočišných druhů vázaných na tento dřive běžný hospodářský způsob.

Ostatní lesní porosty jsou postupně přizpůsobovány přírodě blízké skladbě dřevin likvidací zbytků smrkových monokultur a porostů borovice černé. V bučinách a suťových lesích se hospodaří šetrným způsobem s využitím jen malých pasek a části porostů na strmých svazích jsou prozatím ponechávány be zásahů. V všech lesích by měl být ponecháván určitý podíl mrtvého dřeva ve formě jak stojících souší tak padlých kmenů, které je důležité pro přežívání mnoha druhů zejména bezobratlých živočichů.

Omezení pro návštěvníky

Území je veřejnosti přístupné bez omezení. Na skalních a stepních lokalitách je třeba se pohybovat opatrně, zvláště v jarním období, aby nedošlo k poškozování vegetačního krytu.

V území není dovoleno rozdělávat ohně a tábořit. Vjezd motorových vozidel na polní a lesní cesty je zakázán.

Nejsnažší přístup do území je po červené turistické značce procházející údolím Radotínského potoka od Cikánky (Maškova mlýna) směrem proti proudu Řeporyj do Chotče. Opačným směrem vede červená značka od Maškova mlýna přes stepní trávníky na okraji rezervace a kolem lomu Špička do Slivence. Z této cesty je dobrý přístup na největší plochy teplomilných a skalních trávníků v rezervaci nad osadou Cikánka.

Ze silnice v Kopaninském údolí je přístup kolem malé studánky k vápencové skalní věži Zubák, kde je také na jediném místě povoleno horolezení.

Území leží v chráněné krajinné oblasti Český kras

Přílohy

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt