AOPK ČR >> Oheb
AOPK ČR - RP Východní Čechy Seznam lokalit

Přírodní rezervace Oheb

Oheb

Předmět ochrany

Ochrana přirozených podhorských suťových lesů, reliktních borů a acidofilní bikové bučiny. Jedná se o rozsáhlá suťoviska. Skalní stanoviště hnízdiště výra velkého. Význačné malakozoologické naleziště.

Základní údaje

Rozloha 26,32 ha
Nadmořská výška 480 - 520 m
Území je zvláště chráněno od 6. 5. 1954
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Východní Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Oheb

Geologie

Geologické podloží je tvořeno komplexem rulových hornin (ortoruly a migmatity), souhrnně označovaných ohebské ruly, které jsou součástí regionální geologické jednotky kutnohorsko-svratecká oblast, v níž vytvářejí samostatný celek – ohebské krystalinikum. Tyto horniny jsou díky příměsi ortoklasu načervenalé, zřetelně břidličnaté, místy provrásněné. Zvětráváním se hornina rozpadá na kamenité eluvium a výrazná balvanová moře a sutě.

Nejvýznamnější geomorfologickou partií je skalnatý ostroh (Ohebská skála), na němž stojí zřícenina středověkého hradu Oheb, založeného ve 14. stol (dle některých pramenů v 11. stol.).

Převažujícím půdním typem je ranker kambický, jedná se o půdy vyvinuté ze skeletovitých rozpadů silikátových hornin s více než 50 % skeletu. Tvorba podpovrchových horizontů indikuje přechod k vyvinutějším půdám typu kambizem. Na skalním ostrohu jsou půdy velmi slabě vyvinuté, mělké, půdním typem je litozem modální.

Flóra

Vegetaci tvoří kyselé bučiny, suťové lesy, reliktní bory a štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Lesy mají místy pralesní charakter. Nejzachovalejší části jsou zařazeny do Databanky přirozených lesů České republiky. Kyselé bučiny zaujímají horní polohy a mírně ukloněné svahy se severní expozicí s menším množstvím skeletu. V chudém podrostu se vyskytuje bika hajní (Luzula luzuloides), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), papratka samičí (Athyrium filix-femina), violka lesní (Viola reichenbachiana). Suťové lesy se zde vyskytují na severně orientovaných suťových svazích. Dominantní je javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides) s příměsí buku lesního (Fagus sylvatica) a jilmu horského (Ulkus glabra). V keřovém patře se vyskytuje diagnostický druh srstka angrešt (Ribes uva-crispa). V podrostu převažují nitrofilní druhy jako netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), ad. Reliktní bory zaujímají nejextrémnější polohy na jižně orientovaných skalních výchozech. Typickými rostlinnými zástupci jsou borovice lesní (Pinus sylvestris), která zde vytváří díky nepříznivým půdním a klimatickým podmínkám nízké a pokroucené kmeny, v bylinném patru pak kostřava sivá (Festuca pallens) a vřes obecný (Calluna vulgaris).

Fauna

Lokalita je výjimečná výskytem měkkýšů. Jejich vysoká druhová rozmanitost zde souvisí s existencí zřízeniny hradu. Jedná se o tzv. hradní fenomén. Vápenná malta, použitá ve zdivu, poskytuje měkkýšům vápník, nezbytný pro svatbu jejich ulit. Stěny hradu, strojícího na vrcholu ostrohu, pak nabízejí velmi rozdílné ekologické podmínky. Rozdílná orientace stěn, v podsatě ke všem světovým stranám, na relativně malém prostoru, dává vzniknout místy teplému a suchému prostředí, „za rohem“ naopak studeným či vlhkým místům. Díky tomu se zde vyskytuje na 45 různých druhů měkkýšů. Lze jmenovat např. dravou skolvatku rudou (Daudebardia rufa) nebo hrotici obrácenou (Balea perversa). Pralesovité porosty hostí řadu vzácných druhů hmyzu (celkem 162 druhů brouků), dokládajících dlouhodobou nepřetržitou existenci přirozeného lesa, byť okolí hradu bývalo bezpochyby bezlesé. Území je hnízdištěm výra velkého (Bubo bubo).

Způsoby péče o území

Přirozené listnaté a borové porosty jsou ponechány bez zásahu. Aktivní péče je směřována do kulturních smrkových lesů, které jsou postupně nahrazovány výsadbou převážně jedle bělokoré (Abies alba) a bukem lesním (Fagus sylvatica). V blízkosti turistických cest v okolí hradu byly v minulých letech provedeny zdravotní a bezpečnostní ořezy starých buků, s cílem zachovat tyto ekologicky významné jedince na místě pro hnízdění ptáků či vývoj hmyzu a hub a zároveň zvýšit bezpečnost návštěvníků rezervace. Veškeré dřevo listnáčů a jedle je ponecháváno v lese do fyzického rozpadu.    

Omezení pro návštěvníky

V území je zakázáno vstupovat mimo vyznačené cesty, tábořit a rozdělávat ohně. Je zde nutné dbát maximální optarnosti, v území hrozí pád stromů nebo jejich částí.

Území leží v chráněné krajinné oblasti Železné hory

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt