AOPK ČR >> Na Obůrce
AOPK ČR - RP Východní Čechy Seznam lokalit

Přírodní památka Na Obůrce

Na Obůrce

Předmět ochrany

Fragment ekosystému se společenstvy sveřepových luk s výskytem hořce brvitého a prameniště s výskytem praménky rakouské

Základní údaje

Rozloha 1,42 ha
Nadmořská výška 303 - 330 m
Území je zvláště chráněno od 11. 11. 1946
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Východní Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Na Obůrce

Geologie

Celá PP je situována ve svažitém území v dolní části západního hřbetu Železných hor. Na severu je území ohraničeno tektonicky založeným údolím částečně vyplněným recentními nezpevněnými sedimenty. Území PP leží v nadmořské výšce 308 – 328 m. Severní polovina PP je ovlivněna recentními svahovými pohyby – sesuvy. Sesuv je v současné době stabilizovaný. Smykové plochy tvoří mělce zvětrávající slínovce.

 Podložím celé oblasti jsou proterozoické metamorfované horniny kutnohorského krystalinika. Na povrch v místě PP vystupují druhohorní, svrchnokřídové, spodno- až středněturonské, zpevněné usazené horniny bělohorského souvrství. Konkrétně jde o písčité slínovce až spongilitické jílovce, místy silicifikované (opuky). Křídové sedimenty jsou součástí výběžku České křídové pánve zvaného Dlouhá mez. Jde o asymetrickou příkopovou propadlinu vzniklou na staré větvi labského lineamentu pokračující Železnohorským zlomem.

 Zájmové území náleží do oblasti s převážným výskytem hnědé půdy kyselé. Jako matečný substrát se uplatňují horniny skalního podkladu (žuly, ruly, pískovce, břidlice, opuky atd.). Tyto půdy jsou vázány většinou na členitý reliéf – svahy, vrcholy, hřbety apod. Typ půdy je zde hluboký, tzn. hlubší než 60 cm, bezskelovité, nebo mírně skeletovité, na středním (7 – 12 o) až výrazném svahu (12 – 17 o).

Flóra

Území leží na rozhraní černýšové dubohabřiny (as. Melampyro nemorosi-Carpinetum) a bučiny s kyčelnicí devítilistou (as. Dentario enneaphylli-Fagetum).

 V černýšové dubohabřině, ve stromovém patře převládá dominantní dub zimní (Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus) s častou příměsí lípy srdčité (Tilia cordata). Charakter bylinného patra určují především byliny jaterník podléška (Hepatica nobilis), svízel lesní (Galium sylvaticum), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), hrachor lecha (Lathyrus vernus) atd. 

Stromové patro bučiny s kyčelnicí devítilistou tvoří převážně buk lesní, javor klen. Bylinné patro tvoří porosty květnatých bučin. Typickými druhy jsou kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), pryšec mandloňovitý (Tithymalus amygdaloides), sasanka hajní (Anemone nemorosa), svízel vonný (Galium odoratum), starček Fuchsův (Senecio ovatus), žindava evropská (Sanicula europaea) a válečka lesní (Brachypodium sylvaticum).

Nelesní společenstva v PP jsou dvojího typu. První se vyskytuje zhruba na ¼ území - polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia). Jde o širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis). Na menší části (cca 10 %) rostou mezofilní ovsíkové louky nížin a pahorkatin s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius).

Předmětem ochrany PP je fragment ekosystému se společenstvy sveřepových luk s výskytem hořce brvitého (Bythinella austriaca).

Fauna

Pro většinu místních živočichů je území PP příliš malé na to, aby zde mohly trvale prosperovat jako izolované populace. Jednou z mála výjimek je měkkýš praménka rakouská, druh, pro jehož ochranu byla přírodní památka původně vyhlášena. Jde o glaciální relikt s těžištěm rozšíření v alpské oblasti. Vyhovují ji prameny a pramenné stružky s chladnou vodou stabilní teploty, kde žije nejčastěji na kamenech a štěrku a to až do hloubky 60 cm. Živí se řasami. V Čechách má těžiště rozšíření v nadmořské výšce mezi 300 a 400 m. Do tohoto intervalu spadá i lokalita Na Obůrce.

 Místní populace ostatních živočichů jsou obvykle součástí větších lokálních populací. Pro bezobratlé živočichy tvoří PP významné, regionálně hodnotné refugium polabské termofilní zvířeny. Mezi brouky (Coleoptera) bylo při průzkumu v roce 2010 nalezeno pět druhů z červeného seznamu ČR vázaných na mrtvé dřevo a jej porůstající houby. Jako příklad lze uvést ohroženého dřevomila Microrhagus lepidus, či brouka z čeledi lencovití (Melandryidae) Osphya bipunctata, případně v dendrotelmách (prohlubeň na dřevině zachytávající dešťovou vodu) se vyvíjejícího, reliktního brouka z čeledi mokřadníkovití (Scirtidae) Prionocyphon serricornis. Z hlediska denních motýlů (Lepidoptera) a podobně i u měkkýšů (Molusca) je území osídleno méně ohroženými druhy. Jejich početné místní populace však dokládají kvalitu místních biotopů. Vzhledem k charakteru lokality se zde vyskytují jak druhy teplých křovinatých strání, tak druhy lesa a lesních okrajů. Podobné je to u obratlovců (Vertebrata). Významný je výskyt ještěrky obecné (Lacerta agilis) nebo lejska šedého (Muscicapa striata).

Způsoby péče o území

V rámci péče o rybníky a vodní toky se zajišťuje stávající stav rybníka i pramenných stružek. Pro praménku rakouskou je nezbytné zachování jejího biotopu. Pramenné stružky se tudíž neprohlubují. Pravidleně jsou pouze odstraňovány napadané větve z pramenných vývěrů.

Práce na nelesních pozemcích se soustředí především na každoroční sečení ploch, kdy probíhají dvě u seče. Kosení se provádí lehkou nebo ruční mechanizací a vždy alespoň 30% plochy zůstáva neposečeno jako podpora výskytu hmyzu, především motýlů. Pravidelné kosení podporuje konkurenčně méně zdatné byliny, jako je například hořec brvitý nebo bradáček vejčitý. V území není povoleno rozšiřování nepůvodních druhů rostlin, které hrozí především ze sousední zahrádkářské osady.

Postupně jsou ve starém sadu dosazovány ovocné dřeviny starých krajových odrůd. Stromy rostoucí na okrajích v křovinách jsou postupně uvolňovány.

V lokalitě je vybudována zídka z opukových kamenů, která výrazně zlepšuje úkrytové možnosti plazů. V lese se ponechává spadlé suché dřevo, jelikož je biotopem dnes již často vzácných druhů hmyzu.

Omezení pro návštěvníky

PP leží na okraji města Třemošnice s cca 3 300 obyvateli. Lokalita, zvláště pak lesní cesta v ochranném pásmu, je příležitostně využívána místními lidmi při procházkách v rámci krátkodobé rekreace. Přímo přes PP nevede žádná turisticky značená cesta. Avšak nedaleko od území, po lesní cestě cca 90 m severovýchodně od okraje PP vede od kaple sv. Jana směrem do Třemošnice žlutá turistická značka. Po stejné trase je vyznačena také cyklotrasa.

 Níže po svahu se rozkládá středně velká zahrádkářská osada (44 zahradních parcel). Hlavní přístup do osady je ze státní silnice Třemošnice – Běstvina.

 Pouze s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody –lze trhat rostliny, odchytávat, usmrcovat či odnášet živočichy nebo provádět zásahy do pramenišť, vodotečí a tůněk.

Území leží v chráněné krajinné oblasti Železné hory

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt