AOPK ČR >> Božídarské rašeliniště
AOPK ČR - RP SCHKO Slavkovský les Seznam lokalit

Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště

Božídarské rašeliniště

Předmět ochrany

Ochrana největšího krušnohorského rašeliniště ve výšce cca 1000 m nad mořem.

Základní údaje

Rozloha 1 160,73 ha
Nadmořská výška 940 - 1115 m
Území je zvláště chráněno od 24. 9. 1965
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP SCHKO Slavkovský les
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Božídarské rašeliniště

Geologie

Geologickým podkladem největší části rezervace je komplex krystalických břidlic prahorního a prvohorního stáří – rul, svorů a fylitů. Místy se objevují porfyry, na něž jsou vázána ložiska cínových rud. Třetihorního stáří je Božídarský Špičák, který je nejvyšší vulkanickou kupou čedičové horniny ve střední Evropě. Je tvořen nefelinitem, který místy hojně vystupuje až na povrch a na jižním úpatí vrchu se rozpadá na balvanitou suť. Značný podíl plochy NPR zaujímalo dříve sedm ložisek rašeliny, která byla v minulosti zčásti odtěžena, místy až na minerální podklad.

Flóra

Většina území rezervace je tvořena lesními porosty, v jejichž skladbě dominuje smrk ztepilý (Picea abies). Přestože se jedná o lesy kulturní, jsou svým druhovým složením blízké přirozeným smrčinám asociace Calamagrostio villosae – Piceetum. V závislosti na zvyšující se hladině podzemní vody tyto smrčiny přecházejí v podmáčené až rašelinné smrčiny asociací Sphagno-Piceetum a Mastigobryo-Piceetum. Na vrchovištích se zachovaly porosty s borovicí rašelinnou (Pinus x pseudopumilio), které jsou zřejmě na rozdíl od smrčin autochtonní a vyvíjely se zde po dlouhou dobu.

Naprostá většina nelesní vegetace vznikla odlesněním území. Pouze malý podíl z celkové rozlohy je tvořen plochami, které lze považovat za primární bezlesí. Tam se vyšší vegetační patra nerozvinula především z důvodu velkého zamokření ploch. Rozsáhlé travinobylinné porosty v minulosti vznikly a zachovaly se z důvodu zřízení pastvin a luk, dále jako sukcesní stádium na plochách po těžbě rašeliny a středověké těžbě cínu.

Na nelesní vegetaci lze vylišit následující formační skupiny:

Horské a podhorské trojštětové louky – středně vysoké, druhově bohaté luční porosty rozšířené především západně od Božídarského Špičáku. V minulosti bývaly pravidelně koseny a zřejmě i přihnojovány. V současné době jsou místy degradovány.

Travní porosty se smilkou tuhou (Nardus stricta) nebo metlicí trsnatou (Deschampsia caespitosa) – rozmanité travní porosty, které byly dříve využívány jako extenzívní pastviny. Druhotně mohou být i zamokřené. Tyto trávníky lze najít také na suchých vrcholcích sejpů po středověkém rýžování cínu.

Komplex prameništních louček, rašelinných luk, mokřadních travinobylinných porostů na minerálním podloží – velmi pestré porosty s vyšším zastoupením ostřic (Carex sp.), sítin (Juncus sp.) a bezkolence (Molinia sp.). Jsou situovány především ve východní a jižní části rezervace, kde je i těžiště výskytu vzácných druhů rostlin jako např. zdrojovka potoční (Montia hallii), všivec bahenní (Pedicularis palustris), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), rozchodník huňatý (Sedum villosum), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a další.

Porosty keříčků – vřesu obecného (Calluna vulgaris), brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea), brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) a šichy černé (Empetrum nigrum) se vyskytují jednak na plochách po částečně či zcela vytěžené rašelině, jako sekundární formace po lese a také na sušších místech, na tzv. sejpech po rýžování cínu. Místy se v těchto formacích vyskytuje bříza zakrslá (Betula nana).

Nutno podotknout, že zásadní obrat ve využívání nelesních ploch nastal po druhé světové válce, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva. Do té doby extenzivně obhospodařované plochy zůstaly ladem a začaly podléhat sukcesnímu tlaku. K dalšímu poklesu míry obhospodařování došlo na konci 80. let 20. století vlivem změny vlastnických poměrů v pozemkovém katastru a díky obecnému útlumu zemědělského využívání krajiny s tím spojené.

Fauna

Mezi zvláštnosti božídarské vrchovištní fauny patří reliktní střevlík Menetriesův (Carabus menetriesi), který se zde vyskytuje v ekologicky stabilních vrchovištních biotopech nebo žluťásek borůvkový (Colias palaeno), jehož housenky se vyvíjejí na osluněných keříčcích vlochyně bahenní. Na osluněných stráních lze narazit na kriticky ohroženou zmiji obecnou, jejíž populace čítá desítky jedinců. Ze vzácných obojživelníků se zde vyskytuje např. čolek horský (Triturus alpestris) a čolek obecný (Triturus vulgaris). V rezervaci se vyskytuje i mnoho druhů ptactva. Mezi nejvzácnější a velmi rychle ubývající patří tetřívek obecný (Lytrurus tetrix). Hnízdění tetřeva hlušce (Tetrao tetrix) nebylo posledních 20 letech potvrzeno. Recentně bývají v době hnízdění pozorováni moták pilich (Circus cyaneus) a kos horský (Turdus torquatus). Do rezervace občasně zalétává také čáp černý (Ciconia nigra), který zde však nehnízdí. Pravidelně se zde vyskytují silně ohrožená bekasina otavní (Gallinago gallinago) či chřástal polní (Crex crex).

Způsoby péče o území

V rámci lesnických opatření je kladen důraz na stabilizaci lesních porostů a na zvýšení zastoupení meliroačních a zpevňujících dřevin jako je jeřáb ptačí, buk lesní a jedle bělokorá. V jádrové části rezervace, kde se vyskytují porosty borovice rašelinné (Pinus x pseudopumilio) s doprovodem smrku ztepilého, je stanoven bezzásahový režim. V porostech, ve kterých je poměr zastoupení borovice a smrku vyrovnán nebo smrk převládá, je nezbytné provádět opatření na ochranu lesa. V ostatních porostech budou probíhat běžné lesnické činnosti směřující k věkově a druhově diferencovanému lesu. Nelesní pozemky budou pravidelně koseny případně přepásány.

Prioritním opatřením je vybudování přehrážek na odvodňovacích příkopech v rašeliništích, jehož cílem je zachycení vody v rašelinných ekosystémech a snížení tak rychlosti odtoku povrchových vod z unikátních rašelinných biotopů.

 

Víte že

Blatenský příkop je ojedinělé vodohospodářské dílo, které bylo postaveno v 16. století a v roce 2017 prohlášeno za národní kulturní památku. Sloužil jako přívodní kanál pohonné vody k báňským provozům v cínovém revíru Horní Blatná. Kanál vede zhruba od Božího Daru, přes Ryžovnu až do Horní Blatné s mírným klesáním 1 m na 100 m. Délka kanálu je asi 12 km. Kolem Blatenského příkopu vede naučná stezka s 23 zastávkami, trasa je určena pro pěší a dá se zvládnout za 4 hodiny.

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt