AOPK ČR >> Váté písky
AOPK ČR - RP Jižní Morava Seznam lokalit

Národní přírodní památka Váté písky

Předmět ochrany

Ochrana unikátního biotopu společenstev na otevřených vátých píscích na severním okraji Panonské nížiny s řadou chráněných, vzácných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Mnohé z nich se zde vyskytují na jediné lokalitě v ČR (např. kudlanka nábožná, svižník lesní, pestrokřídlec podražcový, kavyl písečný, divizna fialová, kolenec pětimužný atd.).

Základní údaje

Rozloha 95,41 ha
Nadmořská výška 190 m
Území je zvláště chráněno od 1. 11. 1990
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Jižní Morava
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Váté písky

Víte že

Území se se rozkládá v úzkém pruhu podél železniční tratě mezi stanicemi Rohatec a Moravský Písek na ploše přibližně100 hektarů. Jde o jeden z nejvýznamnějších pozůstatků společenstev otevřených písků - tzv. „Moravské Sahary“.

Letem historií vzdálenou i blízkou...

Za to, že dnes můžeme obdivovat tento jedinečný biotop otevřených písčin, vděčíme celé řadě přírodních procesů probíhajících od mladších třetihor, kdy byly okolní vněkarpatské sníženiny vyplněny mořskými sedimenty. Jemný písek z těchto sedimentů byl v době poledové vyvát a nahromaděn v této oblasti v podobě písečných dun s mocností dosahující přes šedesát metrů. V průběhu mladších čtvrtohor písečné duny postupně porostl les s převahou dubu, který by zde pravděpodobně přetrval až do současnosti, kdyby nebylo lidských zásahů. Od mladšího pravěku člověk začal přetvářet krajinu kolem sebe – pomocí ohně úmyslně odlesňoval plochy kolem svých sídlišť, pásl dobytek, pěstoval obilí a stále účinnějšími nástroji získával z lesů dříví až do té míry, že během středověku byla celá rozsáhlá oblast znovu odlesněna. O zbytek se postaraly prudké větry, které unášely zrníčka písku nezpevněná kořeny stromů a rostlin, vrstvily je do dun a písečných přesypů, které se „přelévaly“ krajinou a znemožňovaly existenci většině organizmů mimo úzké spektrum specializovaných druhů schopných snášet tyto extrémní podmínky. Díky velké intenzitě využívání a extrémním vlastnostem písečného podloží bylo v té době prakticky nemožné les obnovit. To se podařilo až počátkem 19. století nadlesnímu Bedřichu Bechtelovi, který pomocí moderních postupů zalesnil celou rozsáhlou oblast borovicí a břízou. Většina druhů rostlin a živočichů přizpůsobených k životu mezi písečnými přesypy se rázem ocitla v ohrožení. Zlomky jejich původních populací přežily na několika málo odlesněných plochách, které se dochovaly do současnosti. Jednou z nich je právě území NPP Váté písky. Pás podél železnice byl záměrně udržován odlesněný, aby se zamezilo šíření požárů (ty při provozu parních lokomotiv vznikaly často) do okolních lesních porostů.

Co zde roste, leze a běhá a létá ?

Naváté písky jsou tvořeny především křemennými zrny, která již dále nezvětrávají. Jsou silně propustné, proto velmi rychle vysychají. Mají špatnou tepelnou vodivost – zatímco jejich povrch se přehřívá, těsně pod ním je chladno. Na jejich povrchu vznikají počáteční stadia půd s velmi malým obsahem humusu a živin. Na píscích také probíhá různá eroze, především větrná, proto musí rostliny rostoucí na těchto stanovištích schopny úspěšně bojovat i se zavátím či odvátím. Pro přežití v takto extrémních podmínkách musí být organizmy dokonale přizpůsobeny. To však s sebou často nese hendikep v podobě neschopnosti konkurečně se prosadit na jiných k životu přívětivějších stanovištích. Druhy extrémních stanovišť jsou tedy většinou existenčně odkázány pouze na to „své“. Nejsou schopny přežít nikde jinde, proto jsou zpravidla velmi vzácné, nacházíme je jen na málo lokalitách. Z typických představitelů psamofilních (vázaných na písčité biotopy) druhů lze zmínit například paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) – šedou trstnatou trávu se silně vyvinutým kořenovým systémem, která je schopna kolonizovat pohyblivé písečné masy a svými kořeny je částečně zpevňovat, podobnou strategii využívá také kriticky ohrožený kavyl písečný (Stipa borysthenica) tvořící za květu a plodu nápadné porosty nebo kostřava pochvatá Dominova (Festuca vaginata subsp. dominii), která se na území ČR vyskytuje pouze na Bzenecku. Další strategií rostlin jak přežít extrémní podmínky písčitých stanovišť je zvládnout svůj životní cyklus od vyklíčení po tvorbu semen během krátkého příznivého období. Tuto strategii spolu s řadou dalších druhů volí také kriticky ohrožený kolenec pětimužný (Spergula pentandra), vyskytující se pouze na písčinách mezi Bzencem a Hodonínem. Z dalších zajímavých rostlin, které však nejsou striktně vázány pouze na biotop vátých písků, lze zmínit například šater latnatý (Gypsophila paniculata), někdy také pro svou bílou barvu a jemnou strukturu květenství lidově nazývaný „nevěstin závoj“, nápadně žlutě kvetoucí smil písečný (Helichrysum arenarium) z čeledi hvězdnicovitých vzdáleně připomínající zmenšenou zahradní „slaměnku“, temně fialově kvetoucí diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum) nebo růžově kvetoucí nízkou trávničku obecnou (Armeria vulgaris).

Podobně unikátní je také fauna. Psamofilní společenstva patří mezi nejohroženější skupinu bezobratlých nejen v rámci ČR. Z nejvýznamnějších druhů, vázaných na tento typ prostředí lze jmenovat štítonoše Cassida seladonia, nosatce Cionus gebleri (oba kriticky ohrožené druhy známé pouze z Bzenecka) nebo zcela unikátní společenstvo psamofilních pavouků. Slíďák pískomilný (Alopecosa psammophila), cedivečka Szabova (Dictyna szaboi) či snovačka pilovitá (Enoplognatha serratosignata) jsou v ČR známí pouze z NPP Váté písky, Na volné či řídce zarostlé písky jsou vázáni i mnozí zástupci blanokřídlého hmyzu, např. dlouhoretka obecná (Bembix rostrata) a mnoho dalších samotářských včel a vos. Rovněž fauna motýlů zahrnuje druhy, které se v rámci ČR vyskytují pouze na území NPP nebo v jejím širším okolí. Jde např. o můru Leinerovu (Conisania leineri). Z dalších zajímavých druhů živočichů se zde vyskytuje nádherně zbarvená ještěrka zelená (Lacerta viridis), z ptáků lze zmínit skřivana lesního (Lullula arborea), dudka chocholatého (Upupa epops), lelka lesního (Caprimulgus europaeus) nebo krutihlava obecného (Jynx torquilla).

 Co rezervaci ohrožuje a co se proti tomu dělá?

Ničivá síla větru a přesýpající se duny pohlcující vše živé a zároveň vytvářející nové plochy pro kolonizaci adaptovanými organizmy jsou již minulostí, proto je nutné tyto přirozené procesy nahrazovat vhodnými ochranářskými zásahy. Ty mohou v rámci tohoto území často vybočovat ze zažitých představ široké veřejnosti. Buldozer, traktor s radlicemi, těžká auta, oheň a motorové pily (samozřejmě pouze na malé části území a po pečlivém zvážení každého konkrétního zásahu) jsou zde vítanými spojenci ochranářů v boji s přirozenou sukcesí a při tvorbě obnažených ploch. Cílem je vytvoření pestré mozaiky různých stanovišť od otevřených písčin po zapojené trávníky. Součástí každoroční péče o území tedy je vyvážená kombinace sečení a narušování porostů, strhávání drnu, odstraňování náletových dřevin a likvidace invazních rostlin. Bez těchto zásahů by v tomto unikátním území brzy převládly konkurenčně silné druhy trav nedávající prostor jiným rostlinným druhům, odlesněné plochy by pomalu zarůstaly náletem dřevin, až by se po čase postupně přeměnily v les.

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt