AOPK ČR >> Adršpašsko-teplické skály
AOPK ČR - RP Východní Čechy Seznam lokalit

Národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály

Adršpašsko-teplické skály

Předmět ochrany

Geomorfologicky mimořádně významné území kryté lesními ekosystémy s ojedinělými rostlinnými a živočišnými společenstvy podhorského a horského charakteru, vytvořené v kvádrových pískovcích svrchní křídy, s přírodovědně mimořádně významnými formami pískovcového reliéfu vyskytujícími se zde především v podobě rozsáhlých skalních plošin, složitě členěných hřbetů, kaňonů, soutěsek, skalních věží a jeskyní.

Základní údaje

Rozloha 1 712,01 ha
Nadmořská výška 480 - 786 m
Území je zvláště chráněno od 31. 12. 1933
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Východní Čechy
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Adršpašsko-teplické skály

Geologie

Adršpašsko-teplické skály jsou evropsky proslulým pojmem, který je spojován s přírodovědně velmi významným fenoménem pseudokrasového reliéfu vytvořeného v kvádrových pískovcích. S rozlohou 18 km2 představují nejrozsáhlejší komplex svého druhu v Evropě. Rozsáhlé skalní plošiny, divoce členěné hřbety, kaňony, soutěsky a labyrinty skalních věží, spolu s lesními porosty, podhorskou a horskou květenou a zvířenou tvoří dohromady celek jedinečné přírodovědné i estetické hodnoty.

Adršpašsko-teplické skály leží v severní části Polické vrchoviny u města Teplice nad Metují. Jedná se o vystupující tabulovou plošinu výrazně porušenou tektonickými zlomy. Největší z nich je Skalský zlom procházející jižní částí území v JZ–SV směru. Celá plošina je mírně ukloněna od jihozápadu k severovýchodu, což udává i hlavní směr jejího odvodnění. Nejvyšším bodem plošiny je vrch Čáp (785,9 m n. m.) na okraji rezervace u osady Skály. Adršpašsko-teplické skály jsou proslulé množstvím majestátních skalních věží a stěn dosahujících výšky až 80 m.

Geologické podloží Adršpašsko-teplických skal tvoří horniny svrchní křídy. Skalní město bylo vymodelováno v křemičitých kvádrových pískovcích středního turonu až coniacu, jejichž stáří se odhaduje na 89 mil. let. Mocné vrstvy pískovce zde vznikly sedimentací v mělkém křídovém moři. Sílu a převažující směr dávných mořských proudů je dnes možné odvodit podle tloušťky a sklonu jednotlivých vrstev pískovce, dobře patrných na některých skalních útvarech v podobě tzv. šikmého zvrstvení.

Celé území je protkáno hlubokými kaňony a soutěskami, které jsou vázány na složitou síť tektonických poruch. Po miliony let zde probíhal denudační proces, který v podmínkách daných tektonikou, fyzikálně-chemickými vlastnostmi kvádrového pískovce a panujícími proměnlivými klimatickými vlivy vytvořil současný členitý skalní reliéf. Především mechanickými procesy (jakými jsou zejména zvětrávání pískovců, rozpad skalního masívu podél puklin i vrstevních spár na jednotlivé skalní bloky a jejich rozvolňování v okrajích strukturních plošin, hřbetů a skalních pilířů, gravitační svahové pohyby a následné řícení rozvolněných bloků, akumulace zřícených balvanů a drobnějších zvětralin ve svazích a ve dnech roklin i jejich přirozený transport) byl pískovcový terén neustále přetvářen. Spolupůsobením vyjmenovaných činitelů v pískovcích vznikla velmi pestrá škála makro-, mezo- i mikrotvarů povrchové i podzemní pseudokrasové modelace. Hlavní rysy skalního reliéfu se podle vědců vytvořily v průběhu starších čtvrtohor, modelační procesy zde ale působí i dnes.

Oblast se tradičně se dělí na Adršpašské a Teplické skály. Adršpašské skalní město je charakteristické množstvím samostatně stojících vysokých skalních věží. K turisticky nejatraktivnějším patří Starosta a Starostová, Milenci, Džbán a Homole cukru. Teplické skalní město má divočejší ráz, jeho srdcem je tajuplný Skalní ostrov. Mezi zdejšími podzemními formami reliéfu vyniká suťová Teplická jeskyně, která je svou délkou 1065 m nejdelší pseudokrasovou jeskyní v České republice.

Převažující půdní pokryv v rezervaci tvoří vývojově mladé půdy s mělkým humusovým horizontem pokrývající povrch skalních plošin a litozemě s hlubším arenickým podzolem. Podél řeky Metuje najdeme glejové půdy. V některých hlubších roklích vznikla mezi skalami organozem.

 

Flóra

Charakter vegetace Adršpašsko-teplických skal je dán zejména na živiny chudým a kyselým písčitým podkladem, relativně velkou nadmořskou výškou území a fenoménem teplotních inverzí. Dynamicky utvářený reliéf skýtající na malé ploše velké výškové rozdíly je příčinou nejvýraznějších teplotních inverzí v rámci skalních měst ČR. Nejzajímavější druhy rostou v hluboko zaříznutých údolích a soutěskách, v nichž se hromadí chladný a vlhký vzduch a sněhová pokrývka zůstává dlouho do jara. Jde o tzv. inverzní stanoviště, jejichž klimatické podmínky se blíží horským polohám, zatímco výše položené vrcholky skal jsou mnohem teplejší a sušší.

Původní porosty Adršpašsko-teplických skal měly před příchodem člověka charakter těžko prostupného pralesa, v němž byl hojný buk a jedle. Zastoupení smrku bylo mnohem menší, než je dnes – rostl zvláště v chladných, vlhkých roklích. Na vrcholcích skalních plošin se ale dochovala mozaika cenných reliktních borů. V inverzních roklích dosud najdeme fragmenty podmáčených až rašelinných smrčin a na několika menších okrajových plochách rezervace také zbytky acidofilních a květnatých bučin. Druhové zastoupení cévnatých rostlin je vlivem kyselosti zdejší půdy poměrně chudé. Díky teplotním zvratům a dlouhodobé akumulaci sněhu rostou v soutěskách druhy známé u nás obvykle z hor – např. violka dvoukvětá s jasně žlutými květy, stínomilná příbuzná podbělu podbělice alpská, fialově kvetoucí mléčivec alpský a světle zelená kapradina papratka horská. Na dně skalních roklí je častým druhem kapraď podobná a roztroušeně zde roste plavuň pučivá a vranec jedlový. Podél cest můžeme nalézt hořec tolitovitý, který však není ve skalách původní – byl sem zavlečen pravděpodobně z Krkonoš.

Výslunná stanoviště nad roklemi zčásti pokrývá reliktní bor. Z tenké vrstvičky půdy na skalách čerpají živiny porosty vřesu, borůvek a brusinek, místy nalézáme vzácný rojovník bahenní s vonnými květy nebo stále zelený keřík šichu černou.

K biotopům skalního města patří také rašeliniště. Čtyři metry hluboké rašeliniště ve Vlčí rokli je nejstarší a nejmocnější v rezervaci. V jeho vrstvách můžeme číst o minulosti krajiny jako v knize. Je opravdu velmi staré. Podle radiouhlíkového datování pocházejí nejstarší vrstvy z doby před 10 000 lety. V té době tu rostla ostřice prosová a zobánkatá, vrbové křoviny a na sušších místech borovice a břízy. Nalezené řasy dokládají, že zde byly bažiny a tůně a řídké stromové patro. Analýza makroskopických zbytků z mladších vrstev potvrdila pozdější nástup smrku a suchopýru pochvatého, které zde můžete vidět i dnes. V profilu byly nalezeny také zuhelnatělé vzorky borovice, smrku, břízy a borůvky. To svědčí o požáru, který který kdysi rašeliniště zachvátil. Pylová analýza potvrdila výskyt buku a jedle v okolí rašeliniště asi před 6000–4500 lety. Ze současných druhů se zde vyskytuje např. klikva bahenní s červenými plody připomínajícími brusinky a dva druhy „bělovousého" suchopýru – s. úzkolistý a s. pochvatý. Botanickým úspěchem je nedávný objev malé lokality s výskytem kriticky ohroženého jednokvítku velekvětého, který byl na území Adršpašsko-teplických skal dlouho nezvěstný.

Relativně malý počet druhů cévnatých rostlin (popsáno je 400 druhů) je bohatě vynahrazen pozoruhodnou druhovou bohatostí mechorostů, kterých zde dosud bylo určeno více než 260 druhů. Především ve vlhkých skalních roklích můžete obdivovat půvabné mechové zahrádky hýřící všemi odstíny zelené. Najdeme zde i řadu horských a vysokohorských mechů, např. ploník horský, hyčovku drsnou a chudozubík Tetradontium repandum. Mech dvouhrotec Sendtnerův je dokonce místním endemitem, tedy organismem, který se nevyskytuje nikde jinde na světě. Mimořádné je i zdejší zastoupení lišejníků, jichž bylo dosud objeveno 192 druhů. Pozornost návštěvníků nejčastěji upoutá prášenka žlutá vytvářející na skalách nápadné žlutozelené povlaky a dutohlávka chudobkokvětá s jasně červenými čepičkami. Mykologický inventarizační průzkum z let 2011–2013 uvádí výskyt 201 druhů vyšších hub.

 

Fauna

Díky geomorfologické rozmanitosti terénu najdeme ve skalách širokou škálu stanovišť: slunná a suchá stanoviště na svazích a plošinách, chladné, vlhké rokle i temné jeskynní prostředí. Tato pestrost přírodních podmínek se odráží v bohatosti zdejší fauny. Žije zde asi 160 druhů obratlovců a dále bezpočet druhů hmyzu a ostatních bezobratlých živočichů.

Chladnomilná a vlhkomilná společenstva v zastíněných, hlubokých (inverzních) roklích často přecházejí až do extrémních stanovišť suťových jeskyní, hluboko pod povrchem terénu, kde se během roku minimálně mění mikroklima. Tyto podmínky umožňují existenci glaciálních reliktů (organismů, které jsou pozůstatkem společenstev obývajících území v dobách ledových), převážně ze skupiny bezobratlých živočichů. Za zmínku stojí jeskynní pavouk plachetnatka pískovcová. Inverzní skalní rokle obývají chladnomilné druhy brouků jako např. střevlíček Pterostichus rhaeticus, kovařík Sericus subaeneus a mandelinka Chrysomela lapponica.

V reliktních borech na vrcholcích skal se vyvíjejí larvy vzácného tesaříka Pedostrangalia pubescens. Zajímavostí je výskyt bezkřídlé mouchy mrvnatky Aptilotus paradoxus. Kuželovitými důlky v písku na sebe upozorňují larvy mravkolva běžného, jenž se do povědomí široké veřejnosti dostal díky oblíbeným knížkám o Ferdovi Mravencovi od Ondřeje Sekory.

Rašelinné biotopy Adršpašsko-teplických skal jsou významné výskytem vážek. Pozoruhodné je zejména Černé jezírko v Jiráskových skalách, kde bylo dosud identifikováno 17 druhů. Velice početná je zdejší populace vážky čárkované, která v červnu čítá tisíce jedinců a představuje tak pro milovníky přírody výjimečnou podívanou. Nad vodou zde létá také šídélko kopovité, šidélko znamenané, šídlo sítinové, vážka jasnoskvrnná a vážka běloústá.

Rezervaci obývá přes 160 druhů obratlovců, z nichž jsou nejvíce zastoupení ptáci (121 druhů), pro které vertikalita terénu není překážkou; výklenky ve strmých skalních stěnách pro ně navíc představují dobře chráněná hnízdiště. Mnozí zdejší živočichové patří mezi ohrožené nebo vzácné druhy. Typickými zástupci zdejší ptačí říše jsou holub doupňák, krkavec velký, kavka obecná, poštolka obecná a výr velký.  Klenotem vzdušného prostoru je kriticky ohrožený sokol stěhovavý, který zde pravidelně hnízdí v počtu dvou párů.  Ze savců v rezervaci žije jelen evropský, srnec obecný, prase divoké, jezevec lesní i malé šelmy. Příhodné podmínky zde mají také netopýři. V posledních letech se do oblasti začínají pomalu vracet také velké šelmy – rys ostrovid a vlk.

Ze vzácnějších druhů obojživelníků a plazů se na území Adršpašsko-teplických skal vyskytuje např. čolek horský, skokan ostronosý a ještěrka živorodá.

V řece Metuji se v relativně hojném počtu vyskytuje ohrožená ryba vranka obecná, místy se tu setkáme i s kriticky ohroženou mihulí potoční, jejíž larvy žijí v písčitých náplavech.

Způsoby péče o území

Adršpašsko-teplické skály požívají ochrany už od roku 1933. Péče správců turistických okruhů směřuje k budování a údržbě speciální návštěvnické infrastruktury, bez které by skalní město nebylo přístupné. Povalové lávky, visuté žebříky a zábradlí zároveň chrání zranitelné území před sílícím zájmem návštěvníků.

 K eliliminaci eroze na turistických a horolezeckých stezkách budujeme zábrany a stabilizujeme je výsadbou borovic a buků.

Národní přírodní rezervace je území se zvláštní péčí, proto jsou zde lesnické zásahy omezeny. Lesníci diferencují péči o les v rezervaci podle jeho dochovanosti. V jádrovém území s přírodě blízkým lesem se jejich péče omezuje na na zásahy proti kůrovci a zajištění bezpečnosti návštěvníků. V blízkosti stezek odstraňují stromy hrozící pádem. V porostech, které dříve sloužily k produkci dřeva, dnes lesníci vracejí lesu rovnováhu a odolnost. Vysazují buky a jedle. Jejich cílem je přirozený, věkově a prostorově rozrůzněný les, který bude schopen samovolné obnovy.

V hospodářsky využívaných lesích nenajdete skutečně starý strom. Přitom je odumřelé dřevo vedle půdy druhově nejbohatší částí lesního ekosystému. Dutiny vznikají podle druhu dřeviny obvykle ve věku 80 až 200 let. Odumírající a mrtvé stromy vyhledává velké množství bezobratlých živočichů, kteří se na nich živí nebo se v jejich dřevě vyvíjejí. Když starý strom ztratí vitalitu, začnou ho parazitické houby a hmyz rozkládat. V této životní etapě se obrovský energetický potenciál stromu začne proměňovat v nový život. Všechny živiny, které velikán během svého života načerpal, začne navracet do půdy. Proto v rezervaci ponecháváme listnáče do úplného rozpadu.

 

Omezení pro návštěvníky

Ochranný režim rezervace omezující vstup veřejnosti mimo značené cesty a horolezectví (podmínky, za kterých lze v rezervaci lézt, jsou zveřejněny na webu Českého horolezeckého svazu) chrání rostlinná společenstva a hnízdící ptáky. Zejména sokol stěhovavý je velmi citlivý na vyrušení v době hnízdění. Pokud vyrušený rodič opustí vejce nebo mláďata, hrozí jim rychlé prochladnutí nebo úhyn. Respektujte proto, prosím, dočasná omezení pohybu v blízkosti jejich hnízd.

Některé významné druhy rostlin rostou pouze ostrůvkovitě v blízkosti turistických cest a trpí sešlapáváním. Křehká rostlinná společenstva nemohou odolat každodennímu sešlapu mnoha párů nohou, byť třeba jen dětských. Děkujeme Vám, že neodbočujte z prohlídkového okruhu.

Návštěvníci rezervace si velmi oblíbili zatopený lom Pískovna. Jeho průzračně modrá voda v romantických kulisách vysokých skal je bohužel v ohrožení. Pokud se nezdržíte krmení kachen a ryb, koupání či pohybu na březích mimo stezky, přispíváte ke zvýšení obsahu živin ve vodě a výrazně zhoršujete její kvalitu. Bez změny chování místních obyvatel i turistů, bude perla Adšpašsko-teplických skal možná brzy jen vzpomínkou.

Víte že

… v suťovém podzemí Adršpašsko-teplických skal rostou směrem vzhůru desítky kořenových krápníků (stalagmitů), zvláštních útvarů, které vznikají z živých kořenů stromů v místě skapu vody?

Území leží v chráněné krajinné oblasti Broumovsko

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt