AOPK ČR >> Na Adamcích
AOPK ČR - RP Jižní Morava Seznam lokalit

Národní přírodní památka Na Adamcích

Předmět ochrany

Společenstva subpanonských úzkolistých suchých trávníků a širokolistých suchých trávníků; vzácné a ohrožené druhy rostlin, zejména populace druhů hadinec červený a lýkovec vonný, včetně jejich biotopů; vzácné a ohrožené druhy živočichů, zejména populace druhů modrásek ligrusový, kudlanka nábožná a strnad luční, včetně jejich biotopů

Základní údaje

Rozloha 15,16 ha
Nadmořská výška 204 - 255 m
Území je zvláště chráněno od 20. 3. 1973
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Jižní Morava
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Na Adamcích

Geologie

Mezi dvěmi typicky jihomoravskými vesnicemi Želetice a Nenkovice v Kyjovské pahorkatině leží jedno z nejvýznamnějších chráněných území panonské teplomilné květeny na jižní Moravě.

Nechodí sem zástupy turistů jako po hřbetech Pálavy ani exkurze studentů jako na Pouzdřanskou step. Ale přesto mnoho je mnoho biologů, zejména botaniků, kteří na slovo „Adamce“ dobře slyší a ví proč.

Původní Státní přírodní rezervace Na Adamcích byla vyhlášena už 29. 12. 1972 Ministerstvem kultury na ploše 7,5 ha. Ovšem 18. 7. 2014 Ministerstvo životního prostředí chráněné území nově vyhlásilo národní přírodní památku (NPP) o dvojnásobné rozloze 15,10 ha. Od roku 2005 je území také součástí sítě evropsky významných lokalit Natura 2000.

Nejvyšší bod NPP se nachází ve výšce 257 m n. m., nejnižší bod na úpatí pak v nadmořské výšce 205 m.

Stále živá historie

     Geologický podklad Adamců tvoří tzv. ždánické flyšové souvrství, což je soubor nesourodých usazených vrstev jílovců, pískovců a slepenců z dob paleogénu, kdy na území dnešní ČR zasahovalo moře Tethys a kontinenty se rozcházely z původního prakontinentu Pangea směrem ke svým dnešním polohám. Zemětřesení tyto usazeniny posouvala do podmořských pánví, kde se hromadily a vytvářely mohutné vrstvy.  Tento materiál se postupně vlastní vahou zpevnil a nakonec byl horotvornými procesy převrásněn a přesunut o desítky kilometrů k severozápadu, kde se flyšové pásmo nachází dodnes.  V době, kdy poslední doba ledová, zvaná „würm“, vrcholila, tedy zhruba před 20 000 lety, se klima u nás dalo připodobnit ke dnešnímu kontinentálnímu klimatu ruských stepí. Bylo málo srážek, a přitom mnohem chladněji než dnes. Sucho, mrazy, málo vegetace, to vše podporovalo větrnou erozi hornin a jejich hromadění do podoby mohutných vrstev jemného sypkého materiálu – spraše. A spraší je dnes přikryt třetihorní flyš na  většině území Adamců.

NPP se rozkládá na severně orientovaných svazích a rozsochách oblého hřbetu, který se klene jižně nad potokem Trkmankou.

Reliéf stepních strání na Adamcích je jako ukázka z učebnice geomorfologie. Vysloveně  malebně působící terénní tvary se zde vytvářely od třetihor a dotváří se dodnes. Přírodní síly, zejm. deště, mráz a vítr zde vymodelovaly členitou soustavu hřbítků, svahů a údolíček, kde nezůstal kámen na kameni.  Téměř vše je zde někam posunuté, jen na několika málo místech zůstala původní úroveň terénu. A živly zde pracují stále, byť se to na první pohled nezdá. Na západně orientovaném vysokém svahu nad úvozovou cestou je krásný a docela mladý sesuv, kdy se část zeminy patrně po vydatných deštích odtrhla od svého podkladu a ujela o několik desítek metrů níže, kde zatím spočívá. Takových úkazů je na Adamcích několik a mohou se kdykoliv dát opět do pohybu anebo vzniknou další. Krásný důkaz faktu, že i neživá příroda svým způsobem žije.

Flóra

Adamce jsou ukázkový příklad lokality, jejíž charakter a druhové bohatství  pomáhal přírodě už po staletí udržovat člověk. Nejprve pastvina za dědinou, později spíše kosená louka a třešňové sady. Místní obyvatelé zde zkrátka dlouho pomáhali udržovat tento kout země nadupaný teplomilnou květenou.

Barevný svět teplomilných trávníků

Suché trávníky na Adamcích jsou zajímavé od jara do podzimu. Vždy zde najdeme něco, co nás zaujme barvami či tvary. Lokalitě dnes dominují květnaté širokolisté trávníky s válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum), což je výsledek posledních desetiletí obhospodařování převážně sečením. Brzy na jaře vykvétají koniklece velkokvěté (Pulsatilla grandis) a místy i koniklece luční (Pulsatilla pratensis).  Brzy po nich se stráně rozzáří jasně žlutými květy hlaváčku jarního (Adonis vernalis) a když budeme dobře hledat, najdeme v trávě nizoučké keříčky lýkovce vonného (Daphne cneorum) s růžovými, vyjímečně bílými květenstvími. Tento dnes už velmi vzácný druh je pozůstatkem dřívějších pastvin a v celé republice ubývá. Žlutou doplní záhy bílá barva tisíců květů snědku Kochova (Ornithogalum kochii) a mochny bílé (Potentilla alba). Skutečná záplava barev propuká v květnu a počátkem června. Vykvétají např. sinokvět měkký (Jurinea mollis), a také orchideje – vstavač vojenský (Orchis militaris), vzácně i vstavač osmahlý (Orchis ustulata) a vemeníček zelenavý (Coeloglossum viride). Stráň nad úvozem pak téměř celá zrůžoví květy třemdavy bílé (Dictamnus albus), rostliny exotického vzhledu i vůně. Hojná je parazitická třemdava bílá (Orobanche alba). K největším perlám zdejší flóry však patří hadinec červený (Echium maculatum), mohutná rostlina s krvavě červenými květy zařazená mezi evropsky významné druhy, a proto každoročně sledovaná a sčítaná. Na začátku léta se přidává oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), oman srstnatý (Inula hirta), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), třezalka ozdobná (Hypericum elegans) či česnek kulatohlavý (Allium sphaerocephalon), který zdáli připomíná špendlíky s rudými hlavičkami napíchané v trávě. Pozoruhodný je výskyt vlhkomilného česneku hranatého (Allium angulosum), který jakoby na zdejší suché stráně nepatřil. Osídlil však místo nad úvozovou cestou, kde občas vystupuje pramínek z nepropustných vrstev flyše. Finišmankou léta je hvězdnice chlumní (Aster amellus), která dokvétá až do podzimních měsíců.

Na hřbítcích a vrcholcích pahorků se zachovaly zbytky vegetace panonského stepního trávníku. V ní kromě některých výše zmíněných druhů najdeme např. kosatec nízký (Iris pumila), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), kavyl Ivanův (Stipa pennata). Nenápadnou, ale opravdovou hvězdou Adamců je drobná nažloutle kvetoucí rostlinka z příbuzenstva mrkve, bezobalka sivá (Trinia glauca). Tato extrémní vzácnost je dvoudomá, tedy odděleného pohlaví a je v ČR k nalezení dnes již jen na několika jihomoravských lokalitách.

 

Fauna

Podobně jako je tomu v případě rostlin, tak i mezi živočichy najdeme pozoruhodné tvory. Adamce se staly jednou z posledních tří lokalit modráska ligrusového (Polyommatus damon), nenápadného drobného motýlka, jehož housenky požírají výhradně květy vičenců (Onobrychis sp.) podobně jako o něco méně vzácný modrásek vičencový (Polyommatus thersites). Ale i jiné vzácné druhy motýlů mají takto úzkou vazbu na jediný druh rostliny, a jsou tak velmi zranitelné. Např. vřetenuška pozdní (Zygaena laeta) a vřetenuška čtverotečná (Zygaena punctum) nemohou existovat bez máčky ladní (Eryngium campestre).

Staré třešňové sady jsou neodmyslitelnou součástí Adamců. Právě zde v kůře stárnoucích a osluněných třešní vyvíjí larvy kovově lesklého pestrého brouka – krasce třešňového (Anthaxia candens). Jeho příbuzný, krasec (Anthaxia semicuprea) je zase spjat s jilmy. Chrpy zase pro změnu potřebuje štítonoš Cassida pannonica.

Překvapivě na lokalitě najdeme i několik zajímavých druhů ptáků. V dutinách starých třešní hnízdí krutihlav obecný (Jynx torquilla). Na zemi v trávě hnízdí strnad luční (Miliaria calandra) a v sesutých stěnách mezí či úvozů si občas vyhrabe hnízdní noru vlha pestrá (Merops apiaster).

Způsoby péče o území

Jestliže chceme zajistit existenci tolika vzácných druhů i dobudoucna, nelze ponechat takovou lokalitu jako je NPP Na Adamcích na pospas přírodním procesům. Přírodní hodnoty zde neochrání tabule se státními znaky, ale jen aktivní péče, která  muisí být uvážlivě plánována tak, aby zohledňovala často velmi specifické potřeby těch nejvzácnějších rostlin a živočichů.

Jak už bylo řečeno, tato pestrá travinobylinná společenstva jsou společným dílem přírody a člověka. Takzvaná stepní lada, jak je nazýváme, vznikla za významného přispění místních obyvatel v předchozích stoletích. Abychom nedopustili jejich postupnou degradaci hromaděním stařiny a zarůstáním náletem dřevin, nezbývá než se snažit nahradit práci dřívějších hospodářů cílenou ochranářskou péčí. Ta spočívá především v kosení, pastvě a odstraňování invazních dřevin. Přitom se z porostů odstraňuje stará odumřelá hmota, omezují se některé nežádoucí druhy a současně se podporují  žádoucí a vzácné druhy bylin a trav.  

Přitom však musíme dbát na to, abychom mimoděk nezničili některé bezobratlé živočichy, jejichž vajíčka, larvy či kukly se ve vegetaci nachází právě v době seče a pastvy. Proto v žádném roce nekosíme ani nepaseme celé území, ale dbáme na to aby se střídaly kosené a nekosené plochy, kde mohou vývojová stadia hmyzu přežít, aby seč i pastva probíhaly na lokalitě postupně v různých termínech. Tam, kde rostou ty nejvzácnější druhy rostlin, jako je hadinec červený či bezobalka se kosí  až po jejich vysemenění anebo se musí obsékat.

Plánování i provedení takového systému údrby je skutečně obtížné. Staří hospodáři se pochopitelně „rozmary“ kytek a motýlů vůbec nezabývali a lokalitu obdělávali jak sami potřebovali. Dnes jsou však Adamce pro mnoho druhů flóry a fauny jedním z mála izolovaných ostrovů přírodního bohatství v chudnoucí krajině, a abychom je udrželi alespoň tady, nelze jinak.

         

Víte že

Nedůtklivý samožhář

Třemdava bílá (Dictamnus albus) je krásná a nepřehlédnutelná rostlina. Na Adamcích vytváří husté porosty, které za slunných dnů už zdálky voní silicí s výrazným citronovým aroma. Ovšem neradno je projít se kvetoucími třemdavami. Silice totiž způsobuje po kontaktu s pokožkou citlivost na ultrafialové záření a svědící skvrny a puchýře vydrží na kůži i několik týdnů.

MZCHU v okolí

Fotogalerie

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt