AOPK ČR >> Šerák-Keprník
AOPK ČR - RP Olomoucko Seznam lokalit

Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník

Předmět ochrany

Ochrana geomorfologicky výrazných vrcholových partií Hrubého Jeseníku při horní hranici lesa s dobře zachovalými, místy pralesovitými formacemi horských smrčin a horských smíšených lesů.

Základní údaje

Rozloha 794,19 ha
Nadmořská výška 1300 - 1423 m
Území je zvláště chráněno od 31. 12. 1933
Orgán ochrany přírody AOPK ČR - RP Olomoucko
Výpis z rezervační knihy výpis z rezervační knihy
Šerák-Keprník

Geologie

Území náleží k jednotce východosudetské – sileziku. Podloží buduje z převážné části keprnická jednotka a dále její obalové série devonského stáří. Je tvořena pestrým souvrstvím předdevonského starohorního jádra tzv. desenské skupiny, v němž je zastoupeno mnoho druhů mezozonálně metamorfovaných hornin, např. biotitické a muskovitické pararuly a staurolitické svory, dále jsou zde zastoupeny migmatity, krystalické vápence, erlány a kvarcitické ruly. Migmatitizace je spojená s keprnickou ortorulou, která vystupuje především v centrální části a je často doprovázená polohami aplitů. Obal je tvořen silně přeměněnými horninami devonského stáří -  rulami a svory.

Flóra

Z hlediska ochrany přírody mají mimořádný význam společenstva alpínských holí svazů Juncion trifidi a Nardo-Caricion rigidae. Plošně se jich zachovalo velmi málo, většina byla na počátku 19. století zničena výsadbou borovice kleče, která se postupně rozrostla natolik, že společenstva holí jsou nyní pouze na vrcholu Keprníku, Vozky a Šeráku. Z vrcholu Keprníku byla popsána asociace Carici rigidae-Juncetum trifidi, která se v ČR vyskytuje již jen na vrcholu Vozky. Ze vzácných a chráněných druhů rostlin zde roste jestřábník alpský, ostřice tuhá, sítina trojklanná nebo sasanka narcisokvětá, zvonek okrouhlolistý sudetský, na vrcholu Vozky šicha oboupohlavná, na vrcholu skály na Keprníku řeřišnice rýtolistá. Na západním svahu Keprníku roste kriticky ohrožený hořec tečkovaný, dále oměj šalamounek, lýkovec jedovatý.

V území se nachází biotopy přirozeného skalního a travinobylinného bezlesí, klimaxových smrčin, smrkových bučin pralesovitého charakteru a sedlových rašelinišť. Dalším charakteristickým typem vegetace přirozeného bezlesí v rezervaci jsou vysokostébelné trávníky svazu Calamagrostion arundinaceae se silenkou nadmutou, celíkem zlatobýlem alpínským, metličkou křivolakou, suchopýrem pochvatým nebo hadím kořenem větším.

Významná jsou také dobře zachovalá a stabilizovaná vrchoviště mezi Vozkou, Keprníkem a Trojmezím s ostřicí mokřadní a ostřicí zobánkatou ve šlencích, suchopýrem pochvatým, vlochyní, šichou oboupohlavnou, kyhankou sivolistou a klikvou bahenní na bultech. Okraje vrchovišť lemují rašelinné smrčiny as. Sphagno-Piceetum s plavuní pučivou a bradáčkem srdčitým.

Klimaxové smrčiny as. Calamagrostio villosae-Piceetum zde mají často pralesovitý charakter. Ve stromovém patře dominuje smrk ztepilý s přimíšeným jeřábem ptačím. V podrostu roste třtina chloupkatá, borůvka černá, podbělice alpská, čípek objímavý, četné druhy mechorostů.

V nižších polohách se částečně dochovaly bikové bučiny as. Luzulo-Fagetum a smrkové bučiny as. Calamagrostio villosae-Fagetum. Postupně byly nahrazeny hospodářsky využívanými smrčinami s velmi malým zastoupením buku lesního a javoru klenu (Šafář 2003).

Fauna

Díky různorodému zastoupení biotopů na území NPR (bezlesí, horské smrčiny, vrchoviště) se zde setkáme také z bohatým zastoupením skupin živočichů.

Vrcholové bezlesí představuje unikátní prostředí pro celou řadu bezobratlých druhů. Příkladem může být hnojník Neagolius bilimeckii, jehož endemický poddruh má své světové rozšíření pouze na několika ploškách alpínského bezlesí CHKO Jeseníky. Ve vrcholových partiích Keprníku a Šeráku bylo zaznamenáno několik tzv. glaciálních reliktů (např. ploštice Pithanus hrabei nebo motýli Catoptria petrificella, Clepsis rogana a Diarsia mendica).

Lesní prostředí vytváří vhodné podmínky pro život vzácných druhů brouků např. pro kovaříka Diacanthous undulatus, lesáka Dendrophagus crenatus nebo drabčíka Atrecus longiceps. V lese podél vodních toků žije také silně ohrožený střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), chráněný v rámci EU jako tzv. naturový druh. Ve větvích smrků na rozhraní horských smrčin a vrcholového bezlesí žije velmi vzácný tesařík Cornumutila quadrivittata, jehož nejbližší známá lokalita je až ve slovenských Tatrách.

V NPR se můžeme setkat i s ohroženou vážkou lesklicí horskou (Somatochlora alpestris), jejíž vývoj probíhá v drobných rašelinných tůňkách.

Prameniště, kaluže i zvodnělé koleje jsou využívány čolkem horským, na území NPR se můžeme setkat také se skokanem hnědým.

Skupina obratlovců je nejpočetněji zastoupena ptáky. V části bezlesí a vrcholových skal patří k nejvzácnějším druhům linduška horská a pěvuška podhorní. Oba tyto druhy jsou zde nepravidelně pozorovány. Horní hranice lesa a rozvolněné horské smrčiny jsou vhodným biotopem pro kosa horského. Z nočních druhů je možné na území NPR zaznamenat například sýce rousného a naši nejmenší sovu – kulíška nejmenšího. Velmi ojedinělá jsou pozorování tetřeva hlušce. Vyhynulý je tetřívek obecný. Za prosperující můžeme považovat populaci jeřábka lesního.

Z netopýrů, kteří zde mohou nalézt úkryt, přicházejí v úvahu spíše drobné štěrbinové druhy vázané na lesní prostředí, kterým stačí k úkrytu praskliny, štěrbiny za odchlíplou kůrou apod. Jsou to například netopýr vousatý, netopýr Brandtův, netopýr velkouchý nebo netopýr hvízdavý. Jejich výskyt však nebyl přímo na území NPR potvrzen. V budovách i takto vysoko stojících byl v minulosti zastižen i netopýr pestrý, opět ale mimo hranice NPR. Z chráněných savců se zde vyskytuje myšivka horská, dle zimních stop se zde dostává i veverka a pravděpodobný je i výskyt plšíka lískového.

Víte že

se jedná o nejstarší rezervaci na Moravě, kterou roku 1904 vyhlásil kníže Jan II. z Lichtenštejna na ochranu horských lesů?

Území leží v chráněné krajinné oblasti Jeseníky

MZCHU v okolí

AOPK ČR

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt