- Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky www.nature.cz
- Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) www.cenia.cz
- Česká geologická služba www.geology.cz
- Česká geologická služba - Geofond www.geofond.cz
- Česká inspekce životního prostředí www.cizp.cz
- Český hydrometeorologický ústav portal.chmi.cz
- Správa jeskyní České republiky www.jeskynecr.cz
- Správa Krkonošského národního parku www.krnap.cz
- Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava www.npsumava.cz
- Správa Národního parku České Švýcarsko www.npcs.cz
- Správa Národního parku Podyjí www.nppodyji.cz
- Státní fond životního prostředí České republiky www.sfzp.cz
- Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka www.vuv.cz
- Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. www.vukoz.cz
Dokument ze serveru Správy ochrany přírody [www.ochranaprirody.cz]; © Správa ochrany přírody
Document from Nature Conservation Authority Czech republic web site [www.ochranaprirody.cz]; © NCA CZ
3.9.2010
Úvodní stránka >> Agentura ochrany přírody a krajiny ČR >> Legislativa >> Mezinárodní úmluvy >> Evropská úmluva o krajině
Evropská úmluva o krajině
European Landscape Convention
K začátku roku 2004 k dohodě přistoupily tyto státy: Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Dánsko, Finsko, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Moldavsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, San Marino, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Turecko.
Dohoda vstoupila v platnost 1. března 2004
Oficiální stránky Evropské úmluvy o krajině: http://www.coe.int/t/e/Cultural_Co-operation/Environment/Landscape/
Kontaktní místo: Odbor péče o krajinu, MŽP, tel. 267122712, julia.tobikova@mzp.cz
Hlavním cílem Úmluvy je zajistit ochranu jednotlivých typů evropské krajiny. Její význam spočívá v tom, že ukládá povinnost vytvářet a realizovat ohleduplné a z hlediska charakteru krajiny udržitelné krajinné politiky, a to za účasti veřejnosti a místních a regionálních úřadů, a dále pak zohledňovat charakter krajiny při formování politik územního rozvoje, urbánního plánování a jiných sektorálních či intersektorálních politik. Tato smlouva má sloužit jako efektivní nástroj mezinárodní spolupráce. Měla by zajistit ochranu jednotlivých typů evropské krajiny, aktivní péči o krajinu v souladu s principy jejího udržitelného využívání a koordinovat plánování činností v krajině. Smluvní stranou se mohou stát nejen všechny členské státy RE, ale i státy nečlenské, participující v Evropské kulturní dohodě.
Stučné shrnutí znění úmluvy:
Úmluva vychází z poznání, že krajina je předmětem veřejného zájmu, plní významnou roli v zemědělství, ekologii, kultuře a společnosti a je významnou součástí života obyvatel.
Efektivní krajinné plánování se musí opírat o charakteristiky a analýzy údajů o zájmových územích, musí stanovit cíle, nástroje ochrany a hodnotit realizaci a vývoj změn..Krajinu je třeba zahrnout do územně plánovací politiky, do environmentálních programů zemědělství a programů dalších odvětví, která mohou přímo, anebo nepřímo ovlivňovat krajinu. Požaduje se jednak dostatečná informovanost občanů, organizací a úřadů o záměrech krajinné politiky, jednak vhodný systém výchovy odborníků a školní vzdělávací soustavy o ochraně přírody a krajiny. Úmluva zavazuje k uplatnění postupů zajišťujících zapojení veřejnosti, místních a regionálních orgánů při formování záměrů i realizaci projektů krajinného plánování a tím spolurozhodování o jejich životním prostředí.
Úmluva požaduje, aby péče o krajinu měla charakter udržitelného rozvoje, zahrnujícího pravidelné udržování krajiny a slaďování hospodářských, environmentálních a sociálních zájmů a postupů. Ochrana krajiny je pojímána jako ochrana celého komplexu tvořeného jak kulturní tak přírodní krajinou, zahrnující udržování význačných a charakteristických krajinných celků i jako součást kulturního dědictví. Úmluva klade důraz na krajinné plánování, zahrnující cílené kroky v ochraně a péči o krajinu, do budoucna sledující obnovu či zvýšení rozmanitosti přírody a hodnoty krajinných celků. Krajina zahrnuje jak pevninu, tak vodní plochy a toky, přírodní venkovské i městské oblasti, území jak esteticky, kulturně a historicky pozoruhodné, tak běžná území, anebo narušené krajinné celky.
O naplňování Evropské úmluvy o krajině naší legislativou pojednává článek
V. Kučová: Možnosti ochrany kulturní krajiny v České republice - Současná právní úprava na úseku památkové péče, ochrany přírody, stavebního zákona a územního plánování. Článek vyšel jako příloha týdeníku Veřejná správa, jejího č. 48/2006.